Předpaží a vykročí. Za svitu měsíce bloumají s nepřítomným pohledem po domě nebo po římsách. Údajně toho však zvládnou mnohem víc.
Náměsíčnost alias Somnambulismus je tu s námi odnepaměti, jak dokazují pohádky o princeznách, které za nocí protancují troje střevíce, ale ráno si nic nepamatují. Zatímco ve středověku je přičítána čarodějnicím a démonům, dnes už víme, že viníkem je mozek.
Bohužel, ač postihuje 15 až 30 procent dětí a 5 procent dospělých, zůstává pro vědce velkou neznámou. Dá se totiž zkoumat jen velmi obtížně. Nezpůsobuje v těle žádné měřitelné změny takže na ni neplatí zkumavka, ani magnetická rezonance.
Nepomáhá ani přímé pozorování ve spánkových laboratořích, protože v tomto odlišném prostředí pacienti reagují jinak a nevstávají.
Vstane jen 10% náměsíčníků
Objevuje se většinou v hluboké fázi spánku, kdy pomalé vlny o frekvenci 1–2 Hz, tzv. delta vlny, tvoří přes 50 %. Může se na ní podílet stres, spánkový deficit, alkohol, ale z více než 60% také genetické dispozice.
Podle jedné z teorií je způsobena špatnou funkcí neurotransmiteru GABA (kyselina gama-aminomáselná), který tlumícím účinkem reguluje napětí svalů a během spánku blokuje příkazy z motorických center. Většina projevů náměsíčnosti se omezuje na tzv.
„zmatené vyplašení“ kdy se spící člověk posadí, otevře oči a rozhlíží se, aniž by však vnímal. EEG přitom nezaznamená žádnou změnu, mozek dál jede v režimu hlubokého spánku.
Ke vstávání se dostane sotva desetina náměsíčníků, ale někteří z nich dokáží vykonávat i poměrně složité činnosti. Psát smsky, oblékat se, hrát na klavír nebo se oddávat milostným hrátkám (o sexsomnii jsme psali v čísle 13/2018).
Jsou zaznamenány případy lidí, kteří se probudili za volantem svého auta stovky kilometrů od domova. Některé teorií nevylučují, že je člověk v náměsíčném stavu schopen dokonce i vraždit.
Probudil se s rukama od krve
K nejznámějším případům vražedné náměsíčnosti patří bezpochyby případ Kennetha Jamese Parkse, který 24. května 1987 ubodá svou tchyni Barbaru Ann Woodsovou, těžce zraní tchána Denise a poté se celý zkrvavený objeví na policejní stanici.
„Myslím, že jsem právě zabil dva lidi,“ blekotá a celý se třese. U soudu tvrdí, že během vraždy spal a nevěděl co dělá. Všichni, včetně spánkových expertů, jsou značně skeptičtí. Parks je podroben řadě testů.
„Jeho elektroencefalografické vyšetření, které nelze vědomě ovlivnit, ukázalo během hlubokého spánku abnormální činnost mozku. Ten se pokoušel až dvacetkrát za noc vynořit z hlubokého spánku přímo do bdělosti.
Normální mozek tento riskantní krok neudělá ani jednou,“ píše ve své knize David Eagleman. Když vyjde najevo četný výskyt náměsíčnost u jeho příbuzných, je Parks, který nemá motiv, nakonec porotou osvobozen. A to navzdory pochybám části odborníků.
Nebezpeční jen sobě?
Mezi pochybovače patří i profesorka Berit Brogaardová. Tvrdí, že chodící náměsíčníci musí být ve známém prostředí. „Je nepravděpodobné, že by mozek v tomto stavu dokázal zpracovat informace z okolí, natolik, aby zvládl extrémně složité akce,“ tvrdí.
Stejně tak pochybuje, že by se Kenneth během celého útoku neprobudil. To, že náměsíčníka nelze probudit je prý mýtus.
„Jistě, není to vhodné, protože mohou být zmatení nebo vyděšení, ale probudit je není těžší než probudit kohokoli z hlubokého spánku.“ Možnost vraždy ve spánku je tedy nanejvýš nepravděpodobná.
Většinou jsou náměsíčníci nebezpeční jen sami sobě, třeba když si okno spletou s dveřmi. Mohou však být agresivní, pokud je násilně vytrhnete z jejich spánku. Proto lékaři radí takového člověka nebudit, ale jemně a opatrně odvést zpět do postele.
