Většina z nás si při vyslovení spojení „poslední večeře“ představí dlouhou tabuli plnou jídla, kolem které sedí Ježíš Kristus a jeho dvanáct apoštolů. Problém nastane, když si položíme otázku, co že to strávníci tehdy jedli a pili.

Chleba a víno? Kdepak! Jednoznačnou odpověď stále hledáme, možná už ale přihořívá…

Ježíš rozlomí chleba a podělí se o něj se svými přáteli. „Jezte,“ praví. „Toto je mé tělo, které se pro vás láme.“ Pak se chopí kalicha s vínem. „Pijte. Toto je má krev, která se za vás prolévá.“ Chléb a víno jsou jedinou jistotou menu poslední večeře Krista. Na ostatních chodech se totiž neshodují ani sami účastníci – apoštolové, kteří se o večeři Páně zmiňují ve svých evangeliích. Podle Janova evangelia započíná celá hostina aktem, kdy Ježíš všem učedníkům myje nohy a až poté se usedá k prostřené tabuli.

Co na ní najdeme?

Bez bochníků chleba

Křesťané po celém světě si poslední večeři připomínají vždy ve čtvrtek před Velikonocemi. Vzpomínají tak na večeři, která se má odehrát před ukřižováním a smrtí Ježíše. Evangelia ji popisují střídmě, třeba takové Markovo evangelium hovoří o hostině jako o „slavnosti nekvašeného chleba“. Kdo si ale myslí, že tabule je obložená velkými pecny chleba, ten se mýlí. Nekvašený chléb „maces“ připomíná spíše tenkou placku, dnes se používá jako zdravější alternativa běžného pečiva. Evangelia dále naznačují, že se večeře odehrává někdy v době největšího židovského svátku pesach.

Jan Evangelista klade Ježíšovo ukřižování, jemuž večeře předcházela, do doby, kdy se slavnost pesach teprve připravovala. Jiná evangelia ale tvrdí, že součástí Ježíšovy večeře bylo i tradiční pesachové jehně!

Jan to odmítá, ukřižování se prý odehrává v době přípravy svátku, kdy jsou jehňata teprve obětována. Je tak pomyslným obětním beránkem večeře sám Kristus, kterého po ní zradí Jidáš? Silným argumentem proti teorii pesachové večeře s beránkem je fakt, že hostiny se v rozporu s tradicí neúčastnily žádné ženy a děti.

Zaříznutý a upečený beránek

Přesto se většina vykladačů Bible kloní k pesachovskému výkladu poslední večeře. Židé si svátkem připomínají egyptské zajetí a jejich vyvedení Mojžíšem. Beránek byl typickou součástí svátečního stolu, dnes bývá na stolech věřících už jen jako připomínka beránčí kost.

Na rozdíl od křesťanů, kteří dnes pečou sladké beránky, ale Židé obětovali opravdové, které pak následující den pekli a snědli. K tomu, že k Ježíšově večeři dochází v období pesachu, se kloní i řada umělců.

Na několika vyobrazeních události tak můžeme spatřit pečené jehňátko v míse. Apoštol Lukáš navíc výslovně cituje Ježíše: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Inspirují se tedy malíři pravdou?

Slavný obraz lže

To, že si ale umělci realitu často poměrně významně přikrášlují, můžeme pozorovat snad na nejvýznamnějším ztvárnění večeře u Leonarda da Vinciho. Dvanáctka apoštolů s Kristem uprostřed sedí a čile konverzuje, před nimi se rozkládá dlouhá tabule plná talířů a misek s nezřetelnými bochánky vedle nich.

Zobrazení podávaného úhoře na pomerančích do dané doby rozhodně nepatří. Bochánky taktéž vzhledem neodpovídají onomu nekvašenému chlebu. Chybný je ale celkový postoj Ježíše a apoštolů. Židé v době Ježíšově při hostinách vždy sedí na zemi okolo tabule – na kobercích anebo případně na polštářích.

Evangelia výslovně hovoří o poloze vleže, což respektovalo i rané křesťanské umění. Navíc platí, že nejdůležitější hosté sedí hned napravo a nalevo od hostitele, v našem případě Ježíše. Da Vinci se alespoň drží faktů v případě ztvárnění nádob, ty byly v této době typicky buď hliněné, nebo kamenné.

Olivy, ovoce a spousta bylinek

Skupina italských archeologů a badatelů se obsah jídelníčku Krista snaží rozklíčovat. Myslí si dokonce, že už našli odpověď. Na základě historických dat a výpovědí historiků, kteří se zabývají i vývojem stravování, přicházejí s vlastním obrázkem toho, co bylo na talířích, mísách a v číších poslední večeře.

Generosu Urciuolimu a Martě Berogno nejvíc pomáhají analýzy kamenných nádob z téže doby, biblické zmínky a zdrojem jsou i umělecká ztvárnění posezení. Výše zmíněného da Vinciho ale nevyužívají jako relevantní zdroj, obraz má prý hlavně symbolický význam a výzkumu nijak nepomáhá.

A čím tedy Ježíš apoštoly občerstvil? Na výběr bylo podle badatelské dvojice kromě chleba a vína i ostatní jídlo. Například židovský „šoulet“, který se připravuje z luštěnin, jako jsou fazole, cizrna, sója a hrách.

Na stole se měly nacházet také olivy s yzopem (bylinka s mátovou chutí), hořké bylinky s pistáciemi a v neposlední řadě také „charoset“ – sladká, tmavě zbarvená kaše z ovoce a ořechů. „Hořké bylinky a charoset jsou typické pro pesach, šoulet se jí běžně na oslavách a yzop se konzumuje takřka každý den,“ dodává Urciuoli.

Ryba pro rybáře

Je tedy záhada s večerním menu vyřešena? Ne tak docela. Na mnoha ztvárněních večeře můžeme místo pečeného beránka či chleba nalézt rybu! Ryba se přitom podle židovské tradice servíruje v pátek, což je den, kdy už byl Ježíš ukřižován.

Kristovi učedníci však byli v naprosté většině původem rybáři, takže je klidně možné, že rybu přichystali oni. Církev tyto „pokrmy navíc“ přehlíží, vystačí si s chlebem a vínem. Založila na nich také svaté přijímání na mších.

Věřícím se tradičně podává hostie jakožto Kristovo tělo a kněz sám pije Kristovu krev, tedy mešní víno. Přijímání má symbolizovat tři prvky: společenství a společné hodování, Ježíšovu oběť a symbolickou účast při aktu smrti Krista.

Víno s přídavkem ovoce

Jaké víno se ale u Ježíše podávalo? Izraelské klimatické podmínky révě vinné přejí, přesto neexistují žádné zaručeně spolehlivé informace o konkrétním typu vína z dané doby. Podle předních odborníků v oblasti gastronomie by se v případě poslední večeře mělo jednat o víno silné a hutné ze sušených černých hrozinek.

Navíc není vyloučené, že hostitel mohl do vína přidat koření a ovoce. Tradičně se přidávala granátová jablka, mandragora nebo skořice. Možná je celá debata o původu vína zbytečná, Kristus přece dokázal měnit vodu ve víno.

Nebo ne?