Obecně se traduje, že se naši předkové dožívali nižšího věku než my dnes. Uvádí se například, že ve středověku měli šanci oslavit maximálně 40. narozeniny. V podobném věku prý lidé umírali až do objevu moderních medicínských metod.
Velmi často se s tímto názorem setkáváme ještě dnes a mnozí z nás ho mají za bernou minci. Je ale na něm něco pravdy? Výzkumy stále častěji ukazují, že ne.
Takový názor nabízí například australská studie představená světu na počátku roku 2018, která tento přetrvávající mýtus ničí.
Všechno je jinak
Jejím autorem je archeoložka Christine Caveová, která určuje staří koster na základě poškození zubů. Jejich opotřebování pak porovnává s tím, které se vyskytuje v současné populaci. Na třech anglosaských hřbitovech z let 475–625 n. l.
prozkoumala dochované ostatky a došla k názoru, že se už tehdy lidé dožívali mnohem vyššího věku, než se dosud většinou předpokládalo.
Klidně oslavili sedmdesátku
„Lidé si často myslí, že maximální věk se v té době pohyboval kolem čtyřicítky, ale to není pravda,“ řekla Caveová.
„Pro lidi, kteří žili obyčejným tradičním způsobem života bez medicíny, se nejčastěji věk úmrtí pohyboval kolem 70 let – je pozoruhodné, jak podobné to bylo napříč různými kulturami,“ dodala ke své teorii. Jak podle archeoložky podobné zkreslující mýty vznikly?
Tvrdí, že u dospělého člověka je obtížnější zjistit, jakého stáří se vlastně dožil. Proto velká část archeologických studií končí věkovou kategorii 40+ nebo 45+ a další věkové skupiny už nerozlišuje, což je ovšem chyba.
