Mučicí nástroje: Marie Terezie učinila konec nelidskému utrpení

„Přiznávám se,“ vydechne žena sedící na podivné stoličce. Muka, při kterých se jí hrot jehlanovité stoličky zabodává do vnitřností, už nelze vydržet. Co na tom, že nevinná a jenom sbírala bylinky. Přesto je křivě obviněna z čarodějnictví a mučena…

Když Papež Lucius III. (1110–1185) vydává roku 1184 bulu „Ad abolendam diversam haeresium pravitatem,“(O zrušení různých zhoubných herezí), dává tím prostor pro vznik biskupské inkvizice, která se brzy stává mistrem v mučících praktikách.

Svojí autoritou bulu roku 1252 posvěcuje Svatý otec Inocenc IV. (1195–1254), podle kterého je „mučení nástrojem pravdy v soudním procesu,“ a to nejenom v církevním, ale i v civilním.

Papež Lucius III: svojí bulou odstartuje éru inkvizice a de facto pomůže na svět mučednickým praktikám.

Čtyři stupně hrůzy

Odsouzený muž se vyděšeně dívá po ponuré místnosti v hradním sklepení. Je plná podivných nástrojů. „Jestli se nepřiznáš, čeká tě drcení palce,“ pouštějí na něj hrůzu věznitelé. Většinou se inkviziční tortura skládá ze čtyř stupňů. Při prvním z nich jde hlavně o psychologické zastrašování.

Svatý otec Inocenc IV. tvrdí, že mučení je nástrojem pravdy.

Věznitelé před obětí barvitě popisují jednotlivé mučicí nástroje před obětí. Někomu totiž stačí k přiznání jenom pouhé líčení útrap. Pokud to nepomůže, nastupuje palečnice. Třetím stupněm se stává španělská bota.

Někdy se její mučící efekt násobí ještě zatloukáním železných klínů mezi její desky. Natahování na skřipec následuje jako čtvrtý a nejhorší stupeň.

Díky Marii Terezii zmizí mučení z trestních řádů.

Škrty osvícené panovnice

Trestní zákoník Constitutio criminalis Carolina, který vydává roku 1532 římský císař Karel V. (1500–1558) ale mučení zmírňuje. Přesto v raně novověké Římské říši zní nářek obviněných z podzemních mučíren ještě dlouho po jeho uvedení do praxe.

Jednou pro vždy mu udělá konec teprve Marie Terezie (1717–1780) o více než dvě století později. V roce 1776 mizí mučení z trestních řádů všech zemí habsburského soustátí.

Mučení železnou pannou nevzniklo ve středověku, ale mnohem dříve. Oběť obvykle vykrvácí.

Neměl rád manželku?

Údajně už spartský král Nabis (†192 př. n. l.) používá tzv. železnou pannu. Nejspíš nemá příliš dobré vztahy se svojí chotí, protože železnému monstru, jakési skříni s pichlavými hroty uvnitř, dává podobu vlastní manželky.

Nejde tedy o středověký vynález. Železné hroty způsobují stojícímu člověku spoustu ran. Většinou ale nejsou tak dlouhé, aby ihned zajistily smrt. Poškodí ale vnitřní orgány a oběť během výslechu často vykrvácí.