„Je to cvok,“ naznačuje posunkem jeden posluchač druhému, co si myslí o muži, který zaníceně mluví o projektu vodního kanálu: „Posílat po vodě dřevo ze Šumavy do Vídně? Podobných fantastů už tu bylo…“ Josef Rosenauer si ale svůj nápad vymluvit nenechá.
Spotřeba dřeva ve Vídni rok od roku stoupá. Topivo se stává nedostatkovým zbožím a ruku v ruce s tím letí vzhůru ceny. Kde vzít dřevo na zimu? Zásobárnu mohutných kmenů tvoří hlavně hluboké šumavské lesy. Jenže jak dopravit dřevo tak daleko?
Nabízí se myšlenka propojit Vltavu s řekou Dunaj. Zabývali se jí stavitelé už v době vlády císaře Karla IV. (1316–1378). Všechno ale ztroskotalo na chybějící technice a nedostatku odborníků, kteří by se dokázali pustit do tak velkolepého díla. Myšlenka proto na dlouhá staletí usnula.
Panovnice zařídí původ
Nápad vybudovat plavební kanál vzkřísí Josef Rosenauer (1735–1804), rodák z jihočeských Chvalšin na schwarzenberském panství. Jako nemanželské dítě to nemá v životě jednoduché. V učení u lesníka Petra Lambechara ale ukáže mimořádné nadání. V nastartování slibné kariéry mu však brání nemanželský původ.
Naštěstí majitel panství kníže Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782) zatáhne za ty správné nitky a panovnice Marie Terezie (1717–1780) vydává 20. listopadu 1758 listinu, podle které může používat otcovo jméno.
Tím se poklesek jeho matky vymaže.
Cesta trvá osm dní
Nic už nebrání tomu, aby nastoupil na schwarzenberském panství jako lesní adjunkt. Na náklady svého zaměstnavatele studuje ve Vídni a stává se lesním inženýrem. Svému chlebodárci se odvděčí za šanci, kterou dostal.
Knížeti Josefovi I. Adamovi ukáže roku 1775 svůj odvážný plán plavebního kanálu. Když Josef Rosenauer přijde se svým projektem na veřejnost, rozdělí lidi na dva tábory. „Je to blázen,“ tvrdí jedna část. „Nenajdou se peníze,“ říká druhá.
Inženýr ale svoje dílo statečně obhajuje a přesvědčí svého zaměstnavatele, aby se do něj pustil. Nabídne mu totiž, že první úsek stavby provede na vlastní náklady a další části se budou financovat z výtěžků ze splaveného dříví.
Baví se dlouho do noci
Stavět se ale začíná až roku 1789, když rodové panství spravuje už jeho následovník Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789). První část zvládnou dělníci dobudovat do roku 1793 (první plavba proběhne v roce 1791).
Za prací se na kanálu scházejí lidé z Prácheňska, Strakonicka a Písecka. Čeká je tvrdá dřina od páté ráno do sedmé večer. I když pracují opravdu těžce, stihnou se i bavit.
Několikrát v týdnu pálí velké ohně a v táborech hrají na citery, housle a dudy a dlouho do noci tancují. Druhé části se Rosenauer už nedočká, vzniká v letech 1821–1822. Dřevo kanálem doputuje do Vídně za 8 dní, v letech 1793–1892 se splavilo 8 miliónů m3.
