Venuše, druhá planeta sluneční soustavy, je nazývána „zlým“ dvojčetem Země. Má podobnou velikost i povrch jako naše planeta. Může na ní ale existovat život? Nebo se tak již stalo?

Zajímavosti:

Na Venuši je obdobný tlak jako na Zemi v hloubce 914 metrů pod mořskou hladinou

V horních vrstvách atmosféry vanou větry, silné až 360 km/h

Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší, než má Země

Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě

Venuše je označována jako „Jitřenka“ nebo „Večernice“, jelikož je vidět jen před úsvitem nebo po soumraku

Má nejhustší atmosféru ze všech kamenných planet

Venuše se naklání v úhlu pouze 2,64 stupně, takže jsou její roční období těžce rozeznatelná.

Den na Venuši trvá déle než její rok – planetě trvá otočit se kolem své osy 243 pozemských dní, zatímco kolem Slunce oběhne za 224,7 dne

V roce 1982 objevila sovětská sonda Věnera 13 objevující se a měnící se obrazce, které měly tvar disku nebo škorpiona. Ten se objevil a po 26 minutách zmizel. Na místě pak zůstala vytlačená díra.

Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 miliardy lety. Patří společně se Zemí mezi kamenné planety. A stejně jako naše planeta má patrně velmi podobné jádro.

A právě kvůli porovnání se Zemí vzniklo mnoho spekulací o tom, zda je i na této planetě možný život. Na zodpovězení této otázky je třeba vrátit se zpět o několik miliard let.

Možný život na Venuši

Venuše se stejně jako ostatní planety během let měnila. Dnes na jejím povrchu panuje ohromný tlak, který je přibližně 92x vyšší než na Zemi.

Její průměrná teplota na povrchu se pohybuje kolem 464 °C. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. Podle vědců tomu ale nebývalo vždy a mohl zde existovat život pozemského typu.

Na základě simulace mělo být podnebí na Venuši podobné jako na Zemi s oblaky, občasným sněžením a mělkými oceány. Toto období mělo trvat déle než 700 milionů let po vzniku sluneční soustavy.

Zničující rotace a skleníkové plyny

Proč se tady život na rozdíl od naší planety zastavil? Na vině byla zřejmě změna v rotaci Venuše. Ta je dnes tak pomalá, že planeta oběhne Slunce rychleji, než se otočí kolem své osy.

Velký vliv mělo i to, že Slunce tehdy vyzařovalo o 40 % méně světla a tepla než dnes. V té době zde totiž ještě existovaly oceány tekuté vody.

Vlivem narůstající teploty se vodní molekuly rychle vypařovaly a došlo k obrovskému skleníkovému efektu, který tak vytvořil současné nehostinné podmínky pro život. Vědci se obávají, že vlivem oteplování Země se může podobný scénář odehrát i na naší planetě.

Mohly bakterie přežít?

I když jsou na Venuši podmínky pro život velmi nepříznivé, vyloučený rozhodně není.

Studie, publikovaná v časopise Journal Astrobiology, ukázala, že ve svrchní vrstvě atmosféry, tvořené oxidem siřičitým, mohly přežít bakterie podobné těm, které můžeme na Zemi najít v malých jezerech a tůňkách.

Chemické složení atmosféry totiž naznačuje, že se zde odehrály zvláštní procesy. Nalezeny byly nejen sirovodík a oxid siřičitý, ale také sirouhlík, tedy plyn, který za běžných podmínek pochází pouze z biologických zdrojů.

Podle vědců by bakterie získávaly energetický zdroj z ultrafialového záření ze Slunce. Tím by se vysvětlily neobvyklé tmavé skvrny na UV snímcích.

Bude možné žít na Venuši?

Momentálně je život pro člověka na Venuši nemožný, i když má tato planeta téměř podobnou gravitaci jako Země. V budoucnosti by se ale mohla situace změnit, především díky nově vyvinutým technologiím.

Jedinou možností by byl život ve výšce přibližně 50 km nad povrchem, jelikož tam jsou tlak a teplota velmi podobné jako na Zemi. Kromě mimozemského prostředí by kvůli obrácené rotaci Venuše vycházelo Slunce na západě a zapadalo na východě.

Lišila by se barva nebe – na rozdíl od naší modré je na Venuši obloha oranžovorůžová. K přežití bychom ale jistě potřebovali dýchací obleky a ochranu proti kyselině sírové.

Historie misí na Venuše:

– První sonda – jako první kolem Venuše proletěl americký Mariner 2 v roce 1962. O rok dříve se o to neúspěšně pokusili Sověti se sondou Veněra 1.

– První přistání – Sovětskému svazu se v roce 1970 podařilo s modulem Věnera 7 přistát na Venuše

– První mapování – v roce 1990 zmapovala americká sonda Magellan více než 98 % jejího povrchu

– Poslední na oběžné dráze – japonská sonda Akacuki se momentálně nachází na oběžné dráze Venuše