Kdysi znamenaly brýle jediné, a to „tenhle člověk už na to jinak nevidí“. Dnes? Stačí si je nasadit a rázem jste intelektuál, módní guru nebo minimálně někdo, kdo ví, co dělá. Jak se z nouzové pomůcky stala stylová záležitost? Jejich příběh je delší, než by se přes jejich skla mohlo zdát.

Ve středověku je špatný zrak spíš smůla než diagnóza. Kdo nevidí, ten prostě… nevidí. Učenci si pomáhají takzvanými „čtecími kameny,“ vypouklými kousky skla nebo berylu, které zvětšují text přímo na stránce.

Mnich si tedy nepřibližuje knihu k očím, ale oko ke kameni. Skutečné brýle přicházejí až koncem 13. století v Itálii: dvě čočky spojené nýtem, které se drží na nose nebo v ruce. Pohodlí nula, ale efekt k nezaplacení.

Najednou mohou lidé číst i ve vyšším věku, což tehdy znamená malou revoluci ve vzdělání i práci.

Démonická pomůcka

Jenže brýle nejsou pro každého. Jsou drahé, vzácné a nosí je hlavně mniši, učenci a bohatší vrstvy. Ve společnosti mají zvláštní reputaci: někdy symbol moudrosti, jindy znak stáří nebo dokonce podezřelé „čarodějnické“ pomůcky.

Ano, pokud jste ve středověku vytáhli čočky, možná jste chtěli jenom číst, ale okolí si nebylo úplně jisté, jestli tím náhodou nevyvoláváte démony. Postupně se ale jejich význam mění: v 17. století je nosí právníci a soudci jako znak autority a vzdělanosti.

Jak se zrodil módní prvek

Zlom přichází v 18. století. Brýle už nejsou jen „nutné zlo“, ale začínají být vidět. Doslova. Lepší konstrukce (třeba nožičky za uši) z nich udělá pohodlný doplněk a společnost si najednou všímá, že mohou i dobře vypadat.

V 18. a 19. století se z nich postupně stává módní prvek, něco, co říká „jsem vzdělaný, mám styl a možná i peníze“. A od té doby už to jede:

od kulatých skel filozofů přes extravagantní obroučky až po dnešní situaci, kdy si někteří lidé pořizují brýle, i když vidí perfektně. Protože proč ne, když se chtějí odlišit?