Na poloostrově Nicoya na Kostarice je průměrná délka dožití 85 let, jedna z nejvyšších na světě. Zčásti to lze přičítat i tamnímu životnímu stylu, nicméně výzkumy jasně ukázaly, že zdejší lidé mají mnohem delší telomery, než jak je tomu u jiných lidí. Tato oblast se proto řadí mezi tak zvané modré zóny.

 

Ty označují oblasti na světě, kde lidé žijí déle, než je průměr. Název je odvozen od toho, že autoři na mapě modrým perem označili oblasti s mimořádně dlouhověkým obyvatelstvem.

Žijí dlouhověcí jinak? Máme se inspirovat?

V současnosti do nich spadá, vedle kostarické Nicoyi ještě prefektura Okinawa v Japonsku, provincie Nuoro na italské Sardini, Ikaria v Řecku a oblast Loma Lina v Kalifornii.

Modré zóny přilákaly pozornost mnoha odborníků, kteří se snažili stanovit, co je klíčem k dlouhověkosti jejich obyvatel.

Měli bychom se inspirovat jejich přístupem k životu, jejich jídelníčkem či činnostmi, které každodenně vykonávají, aby dodali svému životu smysl?

Vyspělá ekonomika generuje dlouho žijící

Nadšení z modrých zón mírní Saul Newman, který v současnosti působí na The Oxford Institute of Population Ageing, jež spadá pod Oxfordskou univerzitu.

Dnes už se ví, že pozitivní vliv na délku dožití má vyspělost ekonomiky, v níž daný jedinec žije, tedy vysoká gramotnost a vyšší vzdělání obyvatel, spíše vyšší HDP, nízká kriminalita a pokročilá zdravotní péče.

Takové oblast by měla rovněž disponovat desetitisíci osmdesátníky, aby se z nich později mohli rekrutovat devadesátníci, století a stodesetiletí.

Podezřelé modré zóny

Jenže japonská Okinawa, sardinská Ogliastra, řecké Ikari i kostarické Nicoyi stojí v tomto ohledu spíše na opačné straně spektra, panuje v nich vysoká kriminalita, nízké příjmy i chabá gramotnost.

Například Okinawa má nejvyšší počet nemocných nad 65 let ze všech japonských prefektur, jsou v ní nejmenší platy i důchody, zato vysoká kriminalita. Ani zdravé stravě většina obyvatel Okinawy neholduje, naopak je zde vysoká konzumace červeného masa i alkoholu. Jak je možné, že právě zde žije nejvíce starých lidí nad 105 let?

Podvod jménem nesprávné dokumenty

Odpověď spočívá v tom, že právě na Okinawě až do 30. let 20. století nespravovaly matriční záznamy úřady, ale rodinní příslušníci. Narození, úmrtí, sňatky i rozvody tak byly evidovány jen v oblastních kronikách, které spravovalo na 450 místních pověřenců.

Až těsně před druhou světovou válkou byly tyto obtížně čitelné záznamy převedeny do centrálních registrů. Ovšem předtím, než v dubnu 1945 zahájili Američané na ostrov invazi, plošně jej bombardovali. V důsledku toho bylo zničeno na 90 % matričních záznamů.

Světový rekord v počtu 105letých

Přeživším se americká okupační správa snažila vystavit náhradní identifikační dokumenty, ale doprovázela to velká chybovost v údajích, protože američtí důstojníci nemluvili japonsky a místní zase anglicky.

Jejich kalendáři navíc ani nerozuměli. To zřejmě vedlo k tomu, že se až do roku 2010 pyšnila Okinawa světově rekordním počtem obyvatel starších 105 let.

Důsledné vyšetřování japonského ministerstva zdravotnictví však následně vedlo k tomu, že z evidence muselo být vyřazeno 238 tisíc vysoce letitých lidí.

Splasklá bublina modrých zón

Nebylo možné je reálně dohledat, případně se už po válce odstěhovali do zahraničí a nezanechali kontakt, nebo byli už desetiletí po smrti. Jenže příbuzní dále pobírali jejich důchod, a tak neměli důvod jejich úmrtí hlásit.

V registru jich po skončení šetření zůstalo jen 43 882, což bylo skokové snížení o 82 %.

Šetřením se inspirovaly i úřady v Řecku a Itálii a provedly vlastní šetření, která prokázala, že až 72 % evidovaných důchodců starších sta let už dávno nežije, zatímco příbuzní vesele pobírají jejich penzi.

Dlouhověké „mrtvé duše“

V Itálii bylo těchto „mrtvých duší“ kolem 30 000, v Řecku devět. Řecká Ikarie přitom trpí zhruba 10% nezaměstnaností, průměrná školní docházka tu trvá jen 7,4 roku. Platy jsou zde podprůměrné a 99 % místních mužů kouří.

Trend extrémní dlouhověkosti byl potlačen i v USA poté, co evidence obyvatelstva přešla pod jednotný federální registr. Mezi roky 1880 až 1910 závisel na správě jednotlivých států. Po přechodu ubylo rekordmanů v dlouhověkosti o 69 až 82 %.

Dlouhověkost není tak běžná

„Jinými slovy, než se federální vláda začala starat o důkladnou evidenci obyvatel a o to, kdy se vlastně narodili, se tu lidé častěji dožívali 110 a více let. Nyní, kdy už opravdu víme, kdy se narodili, k takovému stáří nespějí,“ vysvětluje Newman.

„Dá se tedy říct, že z každých deseti lidí starších 105 let pravděpodobně bude sedm osm mladších, než sami tvrdí.“ Na zázračný a univerzální recept na dlouhověkost si tak zřejmě ještě budeme muset nějakou dobu počkat.