Budoucí císařovna Evženie, nyní ještě nevinná dívka v nákladné bílé toaletě, se otočí ke svým dvorním dámám.
Píše se 30. ledna 1853. Ještě než za chvíli v pařížské katedrále Notre Dame řekne „ano“ svému budoucímu manželovi Napoleonovi III. (1808–1873), potřebuje ujištění, že je naprosto dokonalá.
„Evženie měla vlečku čtyři metry dlouhou, šaty ušité z bílého atlasu, živůtek posázený diamanty, sepnutý pásem inkrustovaným brilianty, k tomu přehoz ze staré krajky, s diadémem a nevěstinským závojem z velmi vzácných anglických krajek,“ líčí dechberoucí krásu císařovniny svatební róby současná česká historička módy Ludmila Kybalová.
Past na zákaznici sklapne
Evženie módu zbožňuje. Jednoho dne si na plese všimne Pauliny Metternichové (1836–1921), manželky rakouského vyslance. Neupoutá ji ani tak samotná Pauline, jako její krásné šaty. „Odkud máte tu nádhernou toaletu?“ ptá se závistivě.
Vyslancova manželka pyšně a trochu spiklenecky odpovídá, že jejich tvůrcem je anglický krejčí Charles Frederik Worth (1825 – 1895). „Od této chvíle bude šít pro mne,“ šeptne si císařovna pro sebe.
Okamžitě Wortha vyhledá a stává jeho dvorní zákaznicí. Past na Evženii právě sklapla. Worthova manželka Marie Augustine totiž velmi dobře ví, jaký vliv má císařovna na pařížskou módu.
Proto několik manželových modelů návrhů nabídne právě kněžně Metternichové. Pauline poslouží jako vějička. Marie Augustine si je jistá, že Evženie nenechá nákladný model bez povšimnutí.
Jak skrýt těhotenské bříško?
Právě díky zakázkám z císařského dvora si Worth může v roce 1858 otevřít na pařížské adrese Rue de la Piax 7 Salon Worth & Bobergh, první módní dům v dnešním smyslu tohoto slova. Proslulost díky císařské zákaznici mu umožní diktovat si podmínky:
švadleny nechodí k zákaznicím domů, ale dámy musí za nimi do salonu. Jako první módní návrhář si dovolí vytvářet sezónní kolekce. V tvůrčím rozletu ale Wortha brzdí Evženiina záliba v krinolínách.
Když mladá panovnice zjistí, že očekává potomka, chce pod krinolínou skrýt rostoucí bříško. Rozpoutá proto na císařském dvoře doslova šílenství po obrovských krinolínách.
Vznikají dokonce i kratší varianty krinolín, které si dámy oblékají i na procházku do boloňského lesíka nebo na bruslení. Období druhého francouzského císařství (1852–1870) se díky mondénní panovnici proslaví velikými sukněmi s romantickým a luxusním zdobením.
Malování očních linek je zvrhlost
Evženie si díky módním časopisům The Englishwoman´s Domestic Magazine a La Belle Asémble zajistí obrovskou popularitu. Paříž je synonymem haute couture, vysoké krejčoviny, a císařovna tu udává hlavní tón, co se bude v příští sezóně nosit.
Bohaté ženy hltají časopisecké obrázky císařovny oblečené v těch nejhonosnějších róbách. Jde o skutečně odvážné a někdy i výstřední kreace. Šaramantní vládkyni Francie podlehnou i jinak konzervativní Angličanky.
Dokonce jim nevadí, že si Francouzka maluje černé oční linky, i když to jinak považují za důkaz morálního úpadku.
Na slavnost zvolí lososovou
Luxus si císařovna skutečně užívá. Když se v roce 1869 chystá na otevření Suezského průplavu, na dlouhou cestu si s sebou bere třicet kufrů, v nichž se skrývá téměř 250 toalet. Nakonec po dlouhém váhání zvolí róbu lososové barvy.
Když 16. listopadu 1869 sestupuje z bílé jachty L´Aigle (Orel), aby obrovské vodní dílo slavnostně otevřela, pyšně pozoruje, jak na ní mohou muži oči nechat.
Štíhlá a elegantní manželka Napoleona III. navíc působí doslova jako chodící reklama na drahé a kvalitní lyonské hedvábí. Jeho výrobci si mnou ruce, protože se jejich produkce díky Evženii vyšplhá na dvojnásobek.
