Původem florentská rodina Medicejů se v polovině druhého tisíciletí stává pojmem po celé Evropě. Příslušníci klanu jsou bankéři, mecenáši umění, donátoři dostavby slavné katedrály Santa Maria del Fiore, sponzoři Michelangela i Galilea, ba dokonce i papežové.

V 15. a 16. století byste zkrátka nenašli ekonomickou, politickou a kulturní oblast, kam slavný rod nepronikne.

Medicejský rod disponuje obrovským vlivem napříč Evropou. Je proslulý svým bankovnickým umem a stává se synonymem štědrého patrona umění renesanční Itálie. I když se zmínky o tomto rodu objevují už ve století 13., jeho skutečná síla se rodí o století později.

Semínko, které vyklíčí a vyroste do enormních rozměrů, zaseje Giovanni di Bicci Medicejský (1360–1429), když založí Medicejskou banku v toskánské Florencii. Ve městě, jež se stane centrem tohoto rodu na další čtyři staletí.

Králem všeho

Finanční instituci založí Giovanni v roce 1397 a přesune se do Florentské republiky. O její rozvoj se postará jeho syn „otec vlasti“ Cosimo „Starý“ Medicejský (1389–1464).

Ten v oboru expanduje a zahájí trend, který následují jeho synové i vnuci. Medicejové financují vznik církevních staveb, podporují umění a půjčují vládním špičkám po Evropě.

Cosimo je praktickým mužem, jehož rada dalším rodinným příslušníkům zní, že je vhodnější být „neškodný vůči bohatým a silným, a zároveň být neustále dobročinným vůči chudým a slabým“. Upevnění a zakořenění bankovní tradice Medicejů není jediným přínosem Cosima.

Je to právě on, kdo nastartuje další medicejskou tradici, tradici podpory renesančního umění a kultury.

Jedním z prvních umělců, který pocítí štědrost Medicejů, je slavný sochař Donatello (1386–1466), jehož David je chloubou florentské Akademie krásných umění dodnes.

Cosimo navíc založí florentskou platonskou akademii a položí i základy Medicejské knihovny, která se později stane dokonce vzorem pro knihovnu vatikánskou! V době působení Cosima ve Florencii o něm papež Pius II. (1405–1464) prohlásí: „Je králem ve všem, kromě svého jména.“

Bankéřské inovace

Jaké jsou ale konkrétní zásluhy Cosima na poli bankovnictví a finančnictví, které mohou za to, že se dynastie rozroste a s ní i bankovní pobočky třeba do Barcelony nebo do Brugg?

Medicejové masivně propagují a praktikují využívání takzvaného podvojného účetnictví. Potřebují totiž přesnější způsob, jak účetnictví vést. Medicejové přesně vědí, kde jsou jejich peníze, evidence kreditů i debetů je precizně zpracována.

Jde přitom o jednoduché opatření, které pomůže Medicejským vybudovat si reputaci spolehlivosti. Druhým nástrojem, za který můžeme vděčit Medicejským, je takzvaný akreditiv.

Tento úvěrový list byl jedním z nejdůležitějších finančních mechanismů, jež v 15. století umožní rozvoj mezinárodního obchodu. Jak se karavany a lodě trmácí po celé Evropě a distribuují nepřeberné množství zboží, akreditiv se stává pro obchodníky nezbytností.

Jde o smlouvu od banky kupujícího, která ručí za poskytnutí platby bance prodávajícího ve chvíli, kdy dojde k dodání zboží.

Přeprava velkého množství peněz je v této době nebezpečná, obchodníci proto masivně ukládají floriny (místní platidlo) v medicejské bance výměnou za akreditiv.

Raději umění!

Medicejové uvedou v životnost i praxi moderních holdingových (mateřských) společností s rozsáhlou sítí společností dceřiných. Medicejské „dcery“ vzniknou v centrech evropského obchodu – v Miláně, Benátkách, Římě, Londýně, Ženevě, Lyonu nebo Avignonu.

Pověst největší a nejváženější evropské banky se po Cosimovi snaží udržet jeho vnuk Lorenzo Nádherný (1449–1492), mecenáš, jenž si na svém dvoře vydržuje renesanční velikány Leonarda da Vinciho nebo Michelangela.

Ačkoli jde o jednoho z nejvýznamnějších představitelů slavného rodu, je to právě on, kdo dobře rozjetý bankovnický podnik pomalu, ale jistě posílá ke dnu. Lorenzo oplývá mnohými přednostmi, starost a zájem o finančnictví to nicméně nejsou.

Ve chvíli, kdy penězi naplněné bankovní domy potřebují obratné, moudré a systematické vedení, jim ho Lorenzo zkrátka nemůže poskytnout. Chuť řídit bankovnický kolos nemá ani jeho otec Piero (1416–1469).

Ztráta vůle vést rodinný podnik, hospodářské potíže, konspirace florentského konkurenčního bankéřského rodu Pazziů podpořená katolickou církví způsobí zánik medicejské banky. Do roku 1494 banka uzavře všechny své pobočky a potácí se nad propastí bankrotu.

Panovnice francouzská

I když dojde k uzavření banky, Medicejové se nemusejí strachovat. Štěstěna je neopouští a oni se tak vypořádají i se vzpourou a následným vyhoštěním z Florencie. Lorenzo posune někdejší pověst finančních králů a podnikatelů směrem k umělecké a politické sféře.

Politická moc klanu roste do závratných výšin a někteří příbuzní Lorenza se dokonce stanou papeži.

Ženské členky rodu se výhodně provdají a například Kateřina Medicejská (1519–1589) získá na pár let vládu nad celou Francií, které porodí hned tři budoucí krále! Sám Lorenzo se za svého života těší nebývalé úctě.

Mocné panovnické rody celé Evropy s ním jednají jako se sobě rovným. V roce 1492 se ale nekorunovaný vládce Florencie vlivem onemocnění dnou zhroutí.

Na smrtelném loži dává rady svému synovi Petrovi (1472–1503), jak vést vnitřní i zahraniční politiku. Jeho následný skon zarmoutí i šlechtický rod Sforzů z Milána.

„Příroda již nikdy nevytvoří takového muže!“ posteskne si šlechtična Kateřina Sforzová (1463–1509) a dokonale tím vystihne, že Itálie právě ztratila obratného politika, jenž dokázal udržet mír na rozdrobeném Apeninském poloostrově. Neobratný Petr se nepotatil, Florencii ztratil a poloostrov uvrhl do válek.

Nejmocnější, ale nejkrutější

Na výsluní se Medicejové dostanou znovu až v roce 1530. Do čela Florencie se dostává Alexandr Medicejský (1511–1537), jenž dokonce získá oficiální dědičný titul florentského vévody.

Republikánské zřízení končí a lid je s překvapivě krutou vládou Alexandra hrubě nespokojen. Krutovláda končí až s Alexandrovou vraždou, kterou spáchá jeho nespokojený příbuzný.

Dalším významným představitelem klanu byl Cosimo I. Medicejský (1519–1574), jenž obdrží i titul velkovévoda toskánský. Cosimo tvrdě potlačí své odpůrce a vládne jako absolutistický panovník.

Cosimo úspěšně dobude republiky Pisu a Luccu a nechá ve Florencii vystavět budovu, ve které dnes sídlí slavná galerie Uffizi.

Kdysi slavný klan svou poslední stopu v mužské linii zanechal prostřednictvím velkovévody Giana Gastona Medicejského (1671–1737). Ten se jako vládce Toskánska zapsal do dějin zrušením daní pro chudé lidi a protižidovských opatření.

Vévoda často pobýval i v Praze, protože se oženil s Annou Marií Františkou (1672–1741), českou šlechtičnou z rodu vévodů Sasko-Lauenburských.

Vzhledem k velkovévodově homosexualitě však manželství zůstalo bezdětné a rod Medicejských tak vymřel po meči.