K dokonalému vyčištění pleti nejčastěji stačí použít jeden jediný kosmetický přípravek, který je svým složením víceúčelový. Je však každodenní užívání micelární vody zdravé? Pleť je sice zbavená nečistot, ale zároveň i ochuzená o vláhu a živiny!
Na každé z micelárních vod jsou většinou uvedena slovíčka jako Bio, Pure a Sensitive, z čehož plyne obecný předpoklad, že jsou pro své uživatele vhodné. Neočekává se tedy, že by mohlo jít o něco škodlivého.
Proč taky, když ji zcela běžně můžeme zakoupit v drogeriích či lékárnách? Víme ale, co v sobě taková micelární voda obsahuje?
Kdy se objevila poprvé?
Už od nepaměti vymýšlely zástupkyně něžného pohlaví způsoby, jakými by se mohly zkrášlovat, aby se více líbily svému okolí. Dokonce existují zmínky, že přírodní barvy používaly už i pravěké ženy.
Na líčení nedala dopustit ani nejznámější egyptská panovnice Kleopatra. K vyčištění pleti pak používala oslí mléko.
Římané přišli s alternativním způsobem smývání nečistot, který tvořily různé přírodní oleje. Anglická panovnice Alžběta I. měla údajně ke smývání líčidel používat kravské mléko či pálenku.
Francouzská královna Marie Antoinetta se odličovala květovou vodou z lilií nebo směsí z mletých mandlí, mléka a oleje. Květové vody se k odličování používaly často v kombinaci s růží, heřmánkem či levandulí.
Micelární voda, tak jak ji známe dnes, se zrodila na přelomu 80. a 90. let ve Francii. Používala se jako náhražka tvrdé vody, která byla zcela nevhodná pro smívání nečistot z pleti.
Za moderní podobou a jejím vývojem stojí dermatologická laboratoř Bioderma, která ji vyvinula v roce 1991.
Oslí mléko nahradily micely
Micelární vody mají ve svém názvu hned na prvním místě elementární pojem, hrající důležitou roli při jejich užití.
Micely v nich obsažené jsou chemické látky fungující na mýdlové bázi. Jedná se o shluky mikroskopických molekul tenzidů, což jsou aktivní látky na povrchu, rozptýlené v kapalném prostředí. Lze si je představit jako takové sběrače nečistot.
Aktivní molekuly
Surfaktanty (tenzidy) jsou velmi jemné molekuly, které se dělí na dvě části. Z chemického hlediska mají tenzidy bipolární strukturu.
Hydrofilní hlavu – polární, jež je přitahována k vodě (a odpuzuje olej) a lipofilní ocas – nepolární, jenž je přitahován k olejům a mastnotě (a odpuzuje vodu). Olej a voda se za běžných okolností navzájem neslučují.
Olej se ve vodě nerozpouští, to je patrné např. při mytí nádobí, kde sama voda na odstranění mastnoty nestačí. Pokud se však voda smíchá s povrchově aktivními látkami, které jsou schopny onu mastnotu odstranit, výsledek je efektivní.
Povrchově aktivní látky obklopí olej a veškerou mastnotu absorbují. Tenzidy jsou díky své schopnosti vázat na sebe nečistoty základními látkami obsaženými v mýdle, sprchovém gelu, šamponu a dalších čisticích a pracích prostředcích. Synteticky připravené tenzidy se označují jako saponáty.
