Slovo poušť evokuje představy sluncem vyprahlého písečného místa. Ne všechny pouště však musí být utvářeny pouze pískem. Navíc i v těchto nehostinných podmínkách může existovat rozmanitý život.

Pouště se vyskytují na místech s nedostatečnou vláhou. Pouštní oblastí se tedy rozumí místo, kde je roční úhrn srážek menší než 250 mm. Tato prostředí mohou být buď horká, nebo studená, vždy jsou však suchá.

Nedostatek vody způsobuje také mechanické zvětrávání hornin, k tomu zde dochází mnohem častěji než k chemickému, které potřebuje vlhko jako reakční činidlo. Pouště pokrývají necelých 30 % povrchu pevniny – a to jak písečné, tak polární.

Mohlo by se zdát, že takové podmínky v tomto prostředí se neslučují s možností života, není tomu tak, dokonce jsou zástupci jak fauny, tak i flóry, kteří se zde naprosto dokonale adaptovali.

Suché? Říká se aridní!

Aridní oblasti jsou takové, kde je úhrn srážek nižší, než co země vsákne a následně odpaří (spadne zde méně než 250 mm srážek za rok).

Aridní je z latinského aridus, což znamená suchý, vyprahlý, a proto bývá pojem někdy používán jako synonymum pro slovo poušť. Přítomnost tohoto podnebí má za následek vznik pouští.

Aridní oblasti lze rozdělit na tři podtypy – horké aridní klima (Bwh), studené aridní klima (Bwk) a mírné aridní klima (Bwn). Bwh se vyskytuje v tropických oblastech, kde se teploty pohybují okolo 40 a 50 stupňů Celsia. V zimě teploty klesají i pod bod mrazu.

Bwk lze nalézt v mírných, subtropických a subpolárních oblastech. Letní teploty jsou mezi 30 až 40 stupni Celsia.

Jak vše souvisí s podnebím?

Primární roli při vzniku pouště hraje atmosféra, přesněji řečeno děje, které v ní probíhají.

Podle klimatických podmínek a geografického umístění lze pouště rozdělit na pouště saharského typu (pasátové pouště), pouště středních zeměpisných šířek, pouště srážkových stínů, pobřežní pouště, monzunové, polární a mimozemské pouště např. na Marsu, kde se nacházejí podobné pouštní reliéfy jako na Zemi (barchany, duny, suchá údolí).

Za vznikem pouští tzv. saharského typu stojí teplé suché větry – pasáty, které vanou od obratníku k rovníku a které zesilují místní sucho. Za vysokými pohořími je země vysoušena tzv. fény.

Pobřežní pouště v Jižní Americe a jižní Africe jsou utvářeny větry, které vanou nad studenými mořskými proudy. Při přechodu na pevninu se větry ohřejí tak, že nejsou schopny vyvolávat srážky, naopak ještě vlhkost pohlcují.

Monzunové pouště vznikají ve srážkových monzunech. Pouště lze nalézt ve všech typech klimatických pásem – od tropického, subtropického, mírného až po polární a subpolární pásmo.

Cirkulace vzduchu v atmosféře

Od rovníku vystupuje teplý a vlhký vzduch až k horní hranici troposféry a pohybuje se směrem k pólům (antipasát), tento cyklus se nazývá cirkulací vzduchu. V oblasti vysokého tlaku, přibližně kolem 30 stupňů severní a jižní šířky, klesá k zemi.

Většinu vlhkosti ztratil již cestou, a tak je suchý, čímž může vytvářet pouště. Veškerý oběh uzavírají přízemní větry (pasáty). Ty se vracejí k rovníku s odchylkou k západu. Říká se jim „trade winds“ a v minulosti byly významné pro námořní dopravu.

Rozmanité členění

Písek pokrývá pouze 20 % nepolárních pouští, dalších přibližně 50 % tvoří plochy, z kterých byl větry veškerý drobný materiál odvát.

Plochy písku můžou evokovat představu moře, zasluhují se o to především písečné duny, což jsou výrazné akumulace vznikající nahromaděním vzduchem unášených (eolických) písků.

Taková poušť se nazývá erg, je nehostinná pro život, kromě několika málo druhů tamaryšků zde nic neroste.