Polský kníže Boleslav Chrabrý obléhá v roce 1018 ukrajinský Kyjev. Aby se mu vzdorující město poddalo, rozhodne se na jeho Zlatou bránu zabušit čepelí svého meče. Střet kovu s kovem ale nekončí šťastně.

Na Boleslavově zbrani, kterou mu předtím darovali andělé, se objevuje prasklina.

Takto legenda popisuje původ poškození na korunovačním meči polských králů, jenž je známý jako Szczerbiec (ve volném překladu „Meč se zářezy“).

Vězí v tom ovšem háček. V roce 1018, kdy Boleslav Chrabrý (967–1025) dobýval Kyjev, ještě žádná Zlatá brána nejspíš nestála…

Pro boj zcela nevhodný

Szczerbiec je poprvé prokazatelně použit až během korunovace Kazimíra IV. Jagellonského (1427–1492) v červnu 1447. S největší pravděpodobností ho ale už ve svých rukou sevřel i Vladislav Lokýtek (1261–1333) o nějakých 127 let dříve.

Zbraň podle odhadu historiků pochází z konce 12. nebo počátku 13. století. Jde ryze o ceremoniální meč. Boleslav Chrabrý by se s ním u bran Kyjeva oháněl jen stěží.

Jílec, nákladně zdobený gotickými ornamenty a pokrytý plátky zlata, je zhotoven tak, že téměř vylučuje manipulaci v boji.

Symbol spravedlnosti

Až na pár malých výjimek je Szczerbiec součástí korunovačního ceremoniálu všech polských králů. Symbolizuje panovníkovu spravedlnost.

„Obnov, co bylo poškozeno, zachovej, co bylo obnoveno…,“ s těmito slovy hnězdenský arcibiskup předává  meč klečícímu panovníkovi.

Posledním vladařem, který ho obdrží, je v roce 1764 Stanislav August Poniatowski (1732–1798). Před každou korunovací je třeba Szczerbiec pořádně vyčistit a zbavit rzi.

Zářezy na jeho čepeli proto nevznikly v boji, ale právě při urputném drhnutí meče…

Zpátky ho nechtěli

Polsko je na sklonku 18. století vymazáno z mapy Evropy. Rusko, Prusko a Rakousko se na kdysi mocné polsko-litevské soustátí vrhly jako hladoví supi a při trojím dělení země je rozsápaly na kusy. Korunovační klenoty padnou do rukou Prusů.

Během let 1809–1811 je většina cenností roztavena. Jen některé kusy se dostávají do prodeje. „Krásný meč,“ obdivuje 98 centimetrů dlouhý Szczerbiec ruský státník kníže Dmitrij Lobanov-Rostovsky (1758–1838) a od Prusů ho kupuje.

Následně se ho snaží prodat zpátky Polákům, ale mezi nimi se vyskytují vážné pochybnosti o pravosti zbraně. Z transakce nakonec sejde, a tak legendární „zjizvený“ meč putuje po Evropě, aniž by se dostal domů. Nakonec se ocitá v petrohradské Ermitáži.

Sověti ho Polsku vracejí až v roce 1928. Dnes je uložen na krakovském Wawelu – jako jediný kus polských korunovačních klenotů, jenž pamatuje středověk.