Domů     Zimní palác: Sídlo carů a svědek revoluce
Zimní palác: Sídlo carů a svědek revoluce
31.3.2026

Nejsou tomu ani čtyři roky, co car stojí na balkóně a s úsměvem na tváři mává vojákům, jež kráčí vstříc první světové válce. Teď si budovu přivlastní úředníci a panovníka jednoduše odsunou do pozadí. To ale není konec, další změna přijde velice brzy.

Rozlohou odpovídá dvěma Strahovským stadionům. Kromě toho uvnitř najdeme 1500 pokojů, 1 945 oken a 1 886 dveří! Petrohradský Zimní palác udivuje nejen čísly.

Panovník z chatky

Car Petr I. Veliký (1672–1725) nenechá v Rusku kámen na kameni. Doslova. Začátkem 18. století míří do vlasti z výletu po západní Evropě a okamžitě nařídí vybudovat nové město. Nazve ho trochu egoisticky Petrohrad.

A hned v roce 1704 vyrůstá v sousedství řeky Něvy dřevěný srub. Chatu postaví za tři dny a car v ní skutečně několik chvilek stráví, protože osobně dohlíží, jak práce na novém městě probíhají.

reklama

Potřeba rezidence se však zdá důležitější, a tak osloví architekta Domenica Trezziniho (1670–1734). Ital má na svědomí první zděnou budovu na místě Zimního paláce.

Dvoupatrová stavba, jež záměrně ignoruje tradiční ruský styl, vydrží do roku 1721, tehdy cara jednoduše omrzí. Okolí postupně zkrášlují další paláce, jelikož car nařídí šlechticům, aby v Petrohradu trávili alespoň půl roku.

Pobyt má k ideálu daleko, jelikož se jedná o bývalou bažinu. A navíc – teplá voda teče jen jednou týdně!

Palác má bohatou historii, v minulosti na jeho místě dokonce stojí dřevěná chata.
Palác má bohatou historii, v minulosti na jeho místě dokonce stojí dřevěná chata.

Sem a tam

Jakmile vládce umírá, šlechtici mizí. „Opuštěnými náměstími se plahočí nevolníci,“ přibližuje stav kronika. To pokračuje v roce 1728, kdy se další panovník oficiálně přesouvá z Petrohradu do Moskvy.

Když na trůn usedá Anna Ivanovna (1693–1740) proces se opakuje, avšak opačným směrem! Píše se rok 1732 a Petrohrad definitivně získává status hlavního města.

Carevna tehdy nachází útočiště v paláci, jež nechá postavit admirál Fjodor Matvejevič Apraskin (1661–1728). Extravagantní žena, jenž místo medoviny a vodky servíruje burgundské a šampaňské, nachází zalíbení v práci Francesca Bartolomea Rastrelliho (1700–1771).

Zatímco roste reprezentativní sídlo, carevna ukojí svou úchylku v ledovém paláci. Šest metrů vysoká stavba je celá z ledu, ze stejného materiálu je i vybavení. Vrcholem se stává „ledová“ svatba dvou dvořanů.

2,5 milionu

Zděný kolega ale není dokončen. To si vezme za cíl Alžběta Petrovna (1709–1762), další ruská vládkyně. „Je to symbol národní prestiže,“ naléhá na Rastrelliho a dá mu jediný cíl – realizaci co nejrychleji dokončit.

Práce odstartuje v roce 1753 a dělníci se na ní lopotí dlouhé měsíce. Údajně i během nejtřeskutějších mrazů. Dokončení nezhatí ani zima a ani vypuknuvší sedmiletá válka. Dochází peníze, navíc suma za sídlo nabobtná na 2 500 000 rublů.

Jen pro představu – obyčejný dělník si na stavbě za celý měsíc vydělá jediný rubl. Carevna neváhá, a tak zvýší daň z alkoholu a soli, čímž náklady pokryje.

Palác si oblíbí i Kateřina Veliká (1729–1796), která na tamním balkóně lidu představí svého syna Pavla (1754–1801). V témže dni nechá během převratu zavraždit svého manžela.

Iniciuje dílčí práce, mezi nejznámější novinky patří chodby a zastřešená nádvoří, která jsou vytápěna a nad hlavami létá exotické ptactvo.

Z galerie pevnost

Propadá rovněž umění, a tak nakupuje obrazy téměř po celé Evropě. Její sbírka zahrnuje Rembrandta, Rubense či Tiziana. Sama je ukládá do křídla, které slouží k odpočinku. Mnohem později se carevniny komnaty promění na Ermitáž – věhlasné muzeum.

Za jejího panování dokonce mluví šlechtici jen francouzsky, ruštinu využívají jen v komunikaci se služebnictvem. Kateřinin syn Pavel po nástupu na trůn místo zcela změní. Trpí paranoiou a rozmístí kolem sídla vojáky.

Vydrží jen několik měsíců, poté mizí mimo Petrohrad. V dalších letech stavba mění barvu, protože slámově žlutou vystřídá červená. Zimní palác neminou ani přírodní katastrofy – například tu z prosince 1837 má na svědomí požár v nepoužívaném krbu.

Plameny se skrze dřevo rozšíří a nadělají skutečnou paseku. Vojáci zvládnou většinu interiéru vynosit, na druhou stranu umírá na 30 lidí. Katastrofa trvá tři dny a požár je patrný i ze vzdálenosti 70 kilometrů.

Trůn stále stojí na místě, car na něm seděl naposled v minulém století.
Trůn stále stojí na místě, car na něm seděl naposled v minulém století.

Dynamit pod podlahou

„Do roka ať je hotov,“ rozkazuje car Mikuláš I. (1796–1855). Zcela ignoruje fakt, že vnitřek paláce je v dezolátním stavu. A tak znovu trpí dělníci, panovník rovněž oficiálně veřejnosti otevírá umělecké sbírky.

Zájemci však musí přijít ve formálním oblečení. Údajně se jedná o jednu z prvních možností, kdy obyčejný Rus nakoukne do carského sídla. To ale postupně ztrácí lesk a mění se na ceremoniální rezidenci.

Naposled v něm skutečně bydlí car Alexandr II. (1818–1881), který však málem přijde v tamních zdech o život. Atentátník ukryje dynamit pod podlahu v jídelně. Exploze z roku 1870 usmrtí 11 lidí – panovník přežije.

Bezpečnost se ale ukáže být slabým místem Zimního paláce, a tak vládci Ruska hledají útočiště mimo Petrohrad.

Z kolika vajec?

To se hodí i v rámci šetření, protože provoz carského dvora stojí obří sumy peněz. Alexandr III. (1845–1894) bohapusté útraty zatrhne. Zakáže měnit ubrusy každý den, svíčky musí služebnictvo vyhazovat, až zcela dohoří.

Když dorazí nějaká návštěva, dostává k snídaní omeletu a panovník seškrtá i počet vajec, z nichž se pokrm připravuje. Poslední ruský panovník – Mikuláš II. (1868–1918) Zimní palác oživí a uspořádá v něm svatbu.

„Shnilé město,“ utrousí na adresu Petrohradu jeho milá. Začátek 20. století už probíhá v rychlém sledu. Dvůr zruší pravidelná představení a recepce, a tak se kdysi slovutné sídlo mění na administrativní budovu.

Svou roli sehrává v lednu 1905, kdy k Zimnímu paláci nakráčí stovky nespokojených dělníků. Chtějí zlepšení pracovních podmínek, odpovědí je střelba a 130 mrtvých.

Komplex patří z hlediska rozlohy mezi největší v celém Rusku.
Komplex patří z hlediska rozlohy mezi největší v celém Rusku.

Palác, špitál a muzeum

Rok po masakru zasedá v tamních prostorách Státní duma, ruská obdoba parlamentu. Během vyhlášení první světové války z tamního balkonu zase mává car s manželkou. Rezidence tehdy znovu mění obyvatele, protože válečná vřava Zimní palác transformuje na nemocnici.

Bída s nouzí nakonec cara sesadí z trůnu a jeho někdejší sídlo u toho nesmí chybět. Prozatímní vláda se moci chopí v únoru 1917 a Alexandr Kerenský (1881–1970) úřaduje právě v rozlehlém sídle.

Politici dlouho nevydrží, jelikož jejich neschopné řízení státu smete Velká říjnová socialistická revoluce. Výstřelem z křižníku Aurora vyrazí bolševici na zteč a po hrdinském boji převezmou moc. Realita má být o trochu méně akční.

Komunisté vniknou do budovy zadním vchodem, padne sice pár výstřelů, jenže Zimní palác hlídá jen hrstka vojáků. Když Vladimir Iljič Lenin (1870–1924) třímá otěže ve svých rukou, začíná rabování. Bolševici údajně vypijí napěchovaný vinný sklep.

V nových časech je Zimní palác otevřen veřejnosti. I to bývalé carské sídlo přežije, asi nejvíce namále má během obléhání Leningradu mezi lety 1941 a 1944. Střecha je vážně poškozena a cenné sbírky přečkají válku na Uralu.

Klenot východní Evropy prochází nákladnou rekonstrukcí. Dnes figuruje jako součást Ermitáže a ročně přivítá na 3,5 milionu návštěvníků.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
věda a technika
Stavbu dálnice D1 zastavila válka. V krajině zůstaly opuštěné mosty
Dnes po ní denně projíždějí desetitisíce automobilů, její jméno ale provází příběh plný velkolepých plánů, válečných přerušení, technických překážek i pozoruhodných stavebních kuriozit. Dálnice D1 totiž nevzniká až v šedesátých letech, jak si možná mnozí myslí. Její historie se začíná psát už za první republiky. Některé její části čekají na dokončení desítky let! Píše se […]
Malá pilulka, která něžnému pohlaví změnila život
Je malá, ale její význam je obrovský. Dne 9. května 1960 schvaluje americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první antikoncepční pilulku určenou k zabránění početí. Ženy najednou získávají možnost rozhodovat o mateřství s mnohem větší jistotou než kdykoli předtím. Zatímco jedni mluví o převratném vynálezu, jiní bijí na poplach kvůli morálce a tradičním hodnotám. […]
Co skrývá tajemná půlnoční zóna?
Své ploutve o rozpětí až čtyř metrů si s oblibou vyhřívají na sluníčku. Není se co divit, že manty chilské kvůli tomu získají pověst tvorů, kteří se s oblibou drží u hladiny. Až výzkumy ale ukážou, že se tyto majetní ryby řadí k pravidelným návštěvníkům temných oblastí oceánu. Potopit se umí až do dvou kilometrů!   Panuje tu […]
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz