Skip to content

Masakr kvůli církevním desátkům: Rolnické povstání bylo utopeno v krvi

V saském Stedingenu lidé v roce 1220 nechtějí platit církvi desátky, a nakonec si vykoledují, že na ně papež Řehoř IX. pošle v roce 1232 vojsko. Rolníci se křižákům srdnatě postaví, a třebaže nemají takovou výzbroj jako nepřátelé, nakonec je v červnu 1233 porazí.

Křižákům se podaří vydrancovat pouze část Stedingenu a upálit několik rolníků. Pak jim nezbývá než ustoupit. Vítězství jim nepřinese ani další útok o měsíc později. I tentokrát odtáhnou s nepořízenou.

Rozzuřený papež Řehoř IX. (†1241) proto ještě v roce 1233 vydává bulu „Vox in Rama“. V ní nepravdivě obviňuje stendigenské rolníky, že provozují obřady na uctění ďábla. „Jestliže nedostanou rozum a nevrátí se, plni pokory, je nutno použít nejpřísnějších opatření, neboť tam, kde nepomáhá léčení, je třeba jednat ohněm a mečem, shnilé maso musí být vyrváno,“ popisuje, jaký konec pro ně uchystal.

Jeho plamenné výzvy se setkají s ohlasem. Získává muže ochotné bojovat proti saským vzbouřencům.

Oblast saského Stedingenu. Právě zde vypukly selské nepokoje.

Rolníci utopení v krvi

K rozhodující bitvě dojde 27. května 1234 u vesnice Altenesch v Dolním Sasku. Křižáci mají přesilu. Přesto se stedingenští vrhají odhodlaně do boje pod heslem„Lepší být mrtvý než se stát otrokem.“ V krvavé řežbě jsou ale poraženi.

Papež Řehoř IX. pak Stedingenen nechává osídlit novými osadníky a kostely a hřbitovy v okolí znovu vysvětit. Brémští arcibiskupové pořádají na památku vítězství nad kacíři procesí na místo bitvy. Kdo v den výročí bojů u Altenesch daruje almužnu, dostane od kněze za odměnu odpustky hříchů na dobu 20 dní.

Papež Řehoř IX. se chová nekompromisně. Na neplatiče pošle vojsko.

Kazetel mění názor

Stedingenské povstání ovšem zdaleka není posledním protestem proti výběru církevních daní v dějinách. K další velké vlně masakrů dojde například v 16. století v Německu. Nespokojení sedláci sepisují 20.

března 1525 v Memmingenu v bavorském Švábsku svoje požadavky na vrchnost. Jeden z článků textu „Dvanáct artikulů sedláků ve Švábsku“ věnují i sporným desátkům. S řadou artikulí souhlasí i německý kazatel Martin Luther (1483–1546). Lavina selských bouří se šíří i do dalších částí Německa a změní se v sérii místních povstání. Luthera proto vrchnost nespravedlivě obviňuje, že je za šíření protestů odpovědný. On to odmítá, a naopak se rázně postaví proti vzbouřencům.

Dokonce sepisuje pojednání „proti lupičským a vražedným rotám rolníků“. Vojska vrchnosti, takzvaný Švábský svaz, nespokojence porazí až po sérii bitev v červnu roku 1525.

Pravdielné odevzdávání dávek církvi obyvatelé dlouho tiše snášejí. Jednoho dne se ale proti němu vzbouří.

O zrušení se postará revoluce

Protesty v Německu, známé jako Velká selská válka, ale zatím nezmění postoj společnosti vůči desátkům. Přesto se i nadále objevují jejich odpůrci. Například angličtí kvakeři, náboženská sekta založená v 17. století.

Stále ovšem jde jenom o osamocené hlasy proti církevní většině.

Francouzský maršál Sébastien Le Prestre de Vauban si nebere servírtky a vybírání desátků tvrdě kritizuje.

Mezi kritiky odevzdávání poplatků církvi patří i francouzský maršál Sébastien Le Prestre de Vauban (1633–1707), který v roce 1700 ve své knize „Královský desátek“ dokonce navrhuje zrušit nejenom desátky, ale úplně všechny daně a zavést jenom jednu jedinou.

Předznamená tím událost, která definitivně zasadí hřebíček do rakve desátkových daní, a to revoluci ve Francii roku 1789. Už v prvních srpnových dnech roku 1789, krátce po jejím vypuknutí, si revoluční dav vynutí vydání zákona, který desátky ruší.

Během 19. století potom od placení upouští i další nejenom evropské země.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Konflikty
Zobrazit více …