Louka provoněná jarním vzduchem. Je ticho, jen tu a tam zazní bzučení hmyzu. Stačilo by jen zesílit zvuk a hned byste slyšeli šumění, praskání, lehké pískání. Rostliny se mezi sebou dorozumívají ultrazvukem, pro lidské ucho neslyšitelným.

Co se stane, když si na rostlině začne pochutnávat zvíře? Na první pohled nic, ani „Adél“, tedy masožravka, neumí zaútočit tak rychle, aby se ubránila živočichovi.

Vědci nyní přišli ale s objevem, že například různým květinám se ne vždy líbí to, co s nimi děláme. Jejich sténání jen neslyšíme, projevem jejich bolesti není například pouhé odumírání, ale i jiné reakce.

Páchnoucí pokec

Výzkum se spustí v Severní Americe, brzy se ale rozšíří do celého světa a každý kontinent i země přichází se svými poznatky. Například doktor James Rouse z britské univerzity v Leedsu říká:

„Rostliny se často projevují vylučováním různých sloučenin, tekutin, které páchnou.“ Podle Rouse to ovšem není proto, že by si rostlinka vysílala signál predátorovi:

„Když mě chceš požírat, tak ti tu hostinu pěkně zhnusím.“ Ve skutečnosti se flóra takhle mezi sebou domlouvá.

Rostlinné mimikry

Asi si říkáte, k čemu to je, když zakořeněné kytky nemůžou vzít nohy na ramena. „Rostliny umí změnit svoji podobu a hlavně vůni tak, že nejsou pro strávníky atraktivní,“ dodává Rouse.

Samozřejmě visí ve vzduchu ještě otázka, čím okolní rostliny čmuchají. „Nejspíš tyto podněty přijímají skrz buněčné membrány, jak to přesně funguje, ještě ale přesně nevíme,“ tvrdí Tim Connallon z australské Monash University.

Rostlinné esperanto

V jiném průzkumu si vědci vezmou na paškál zlatobýl kanadský. Rostlinu, která má sice původ na severu Ameriky, postupně se ale rozšířila skoro po celém světě.

Díky tomu odborníci přišli na to, že mezi sebou nekomunikuje jen jeden druh rostliny, ale že všechny mají jakýsi univerzální jazyk a je jedno, jestli rostou u nás, v Americe nebo v Japonsku.

Křičí: Pomoc!

V Izraeli do laboratoře připraví několik rostlin, kolem nich rozprostřou mikrofony, záznamové zařízení a čekají, co jim flóra poví. Jako první pokusní králíci jsou rajčata a tabák. Je experti vystaví suchu nebo je nařežou.

A nechají je v tomto nekomfortním stavu. Po pár dnech pokusů zjistí, že rostliny umí křičet na ultrazvukových vlnách.

„Zvuky, které vydávaly takto stresované rostliny, byly silnější, než projev těch nijak nepoškozených,“ prozrazuje Itzhak Khait z univerzity v Tel Avivu.

Se zvířaty se dorozumí

Výzkum odhalí, že když nedáme rajčatům dostatek vody, zavolají „pomoc“ asi 35krát za hodinu, tabák jen 25krát za hodinu. My je neslyšíme, ovšem co kočky nebo psi, kteří mají mnohem citlivější sluch.

„Je to pravděpodobné, tyto zvuky jsou v míře, které některá zvířata mohou zachytit,“ prozrazuje Khait.