Roku 1720 se pokládá základní kámen ke svatostánku na Zelené Hoře. Stavba, dílo Jana Blažeje Satniniho-Aichela, na které dělníci čile pracují až do roku 1722, se stává poctou mučedníkovi Janovi Nepomuckému. Santiniho stavby ukrývají spoustu církevních odkazů.

Tady hraje velkou roli pětka, protože nad Nepomuckého mrtvým tělem se mělo rozzářit pět hvězd. Podle kabaly symbolizuje pětka dovednosti přesahující lidské chápání, kříž i tajné nauky nebo také pyramidu.

Stavitel Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723) pro chrámový půdorys zvolí pentagram. Magickým pěticípým ornamentem ale nic nekončí. Na jeho cípy umístí ještě dalších pět kaplí v podobě hvězdy s pěti oltáři, do jejich průsečíku usadí rovněž hvězdu.

V ní se skrývá replika Janova jazyka vyrobená ze dřeva.

Nepomuckého jazyk podle legendy po jeho smrti nepodlehl zkáze, což katolická církev považovala při exhumaci v roce 1719 za zázrak (dnes už je jasné, že dochovanou částí jeho těla nebyl jazyk, ale kousek mozkové hmoty).

Na mučedníkův jazyk mají odkazovat také tvary oken a vnitřní výzdoba kupole. Mysterióznost kostela ještě podtrhuje prstenec vytvořený z ambitů, tedy klenutých chodeb zajišťujících její ochranu.

Osmicípá hvězda pod kupolí

Když se Maurus Fintzguth, opat kláštera v Kladrubech u Stříbra rozhoduje o přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv.

Benedikta, kromě Santiniho osloví i Kryštofa Dientzenhofera (1655-1722), nakonec ale dá přednost Aichlovi, který tentokrát vsadí na osmičku. Osmičku v podobě osmicípé hvězdy použil jako symbol pod hlavní kopulí chrámu. Číslo osm má řadu významů:

symbolizuje mezopotamskou bohyni lásky a plodnosti Ištar, osm lidí přežilo potopu popisovanou v Bibli. Zároveň ale odkazuje na Pannu Marii a právě té je chrám zasvěcen.

Upír vstal z mrtvých

Pro Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou vymyslel zvláštní uspořádání. Spolupracoval přitom také s opatem Vejmluvou. Hřbitov má půdorys lebky a dominuje mu číslo tři (symbolika Boží trojice, trojjedinosti člověka, ale také rovnostranný trojúhelník).

Vznikla zde díky tomu energie, která měla mrtvého vrátit zpátky mezi živé. Pověsti říkají, že z hrobu tu vstal upír Alois Ulrich, někdejší správce zámeckého velkostatku, který se za života choval velice krutě. Když 22. února 1817 zemřel, všichni si oddechli.

Jenže Ulrich řádil i po smrti. Protivampyrský zásah líčí v 19. století jak žďárská i jihlavská kronika. Jihlavský kat otevřel jeho hrob, ale tělo nejevilo známky rozkladu. Proto Ulrichovi usekl hlavu a pacholci zasypali tělo nehašeným vápnem. Po důkladném zamčení rakve už se prý duch nikdy neobjevil.