„Vzala jsem si ho jenom proto, abych si zajistila místo v Hitlerově blízkosti,“ svěří se v roce 1933 své přítelkyni Leni Riefenstahlové (1902–2003). Pro svého Vůdce je Magda Goebbelsová (1901–1945) ochotna udělat cokoliv.

Klidně i zemřít, což se nakonec také stane.

Ta náklonnost je oboustranná. Potkají se na podzim 1931, v době, kdy se ještě jmenuje Magda Quandtová. Ačkoliv má vedle sebe svého milence Josepha Goebbelse, může na Hitlerovi oči nechat a on na ní.

Jedinou nevěstou je Německo

„Jsou to s ní božské chvíle. Probouzí ve mně pocity, které jsem měl naposledy s Geli,“ vypráví svému poradci Otto Wagenerovi (1888–1971) a ignoruje přitom Göringova slova o „intrikánce“ a „takové Madame de Pompadour“. V rozvedené plavovlasé paničce vidí ukázkovou ženu režimu. Novou múzu, která by ho mohla po tragické smrti své nevlastní neteře vrátit do života. Má to jeden háček. Manželský život pro něj nepřichází v úvahu.

Jeho jedinou nevěstou je Říše.

Nejsem si jist její věrností…

A tak Magdu přes vzájemnou přitažlivost přenechá svému věrnému pobočníkovi, mající na povel stranickou propagandu, kterého pošle k oltáři místo sebe. To ale neznamená, že by se jí jen tak vzdal. Sám jde za svědka a už v průběhu svatby dává okolí jasně najevo, že Magda vlastně nepatří Goebbelsovi, ale jemu.

A ona se tomu nebrání. Však si také kulhavý nacista do deníku poznamená, že „Magda se chová k šéfovi až příliš přátelsky…Obávám se, že si nemohu být jist její věrností“.

„H“ jako Hitler

Na konci prosince 1931 je tak z Magdy paní Goebbelsová a zároveň jedna z nejvlivnějších osob v Hitlerově okolí. Ten je teď u Goebbelsových jako doma. Elegantní žena mu vyváří vegetariánská jídla a stará se o něj, jakoby to byl on, komu nedávno řekla „ano“. A Hitler je tak okouzlen, že mu nevadí ani její kouření a popíjení, zlozvyky, které obyčejně tak nenávidí. Z Magdy udělá svou první dámu, a tak ji i představuje okolí. A ona na oplátku všech svých šest dětí, které s Goebbelsem má, pojmenuje křestním jménem, začínajícím na „H“. Když se její manžel zakouká do herečky Lídy Baarové (1914–2000), stačí si postěžovat Hitlerovi a česká milenka je vykázána ze země. S další ženou, která jí pije krev, to ale už tak snadno nejde. O Evě Braunové Magda mluví jako o „hloupé blondýnce“, a shazuje ji, jak může.

Hitlerův vztah s ní nese těžce.

Jsem hrdá a šťastná!

Přesto zůstane po jeho boku až do posledních okamžiků. Pár hodin před tím, než si prožene hlavou kulku, si Hitler v bunkru strhne z uniformy zlatý odznak strany a třesoucíma se rukama ho připne na klopu Magdina na míru ušitého saka.

Poctěná plavovláska následně propukne v pláč. „Jsem hrdá a šťastná,“ poznamená si zítřejší ráno. „To, že můžeme skončit naše životy spolu s ním, je požehnání osudu..“ Den po Hitlerově sebevraždě nejdřív otráví svých šest dětí kyanidem a pak sama rozkousne cyankáli.

Německo bez Hitlera by už stejně nebyla schopna milovat.