Když se český lékař, epidemiolog Karel Raška vydává v roce 1963 do Ženevy jako pracovník Světové zdravotnické organizace, má už za sebou velké úspěchy ve svém oboru. Brzy ale dosáhne největšího triumfu.

V pohraničních uprchlických táborech Karel Raška (1909–1987) v roce 1939 zlikvidoval epidemii záškrtu, na konci 2. světové války zase pokořil bakterie skvrnitého tyfu mezi terezínskými vězni.

Jeho životní úspěch ale teprve přijde.

Zlikviduje nemoc

V roce 1967 schvaluje Světová zdravotnická organizace program na vymýcení pravých neštovic a Raška se jako první na světě postará o to, aby tato nemoc nadobro vymizela. Když se ale v roce 1970 vrací zpátky do Československa, na vděk čeká marně.

Netají se totiž svým názorem na sovětskou okupaci Československa v roce 1968, kterou odsoudí. To pochopitelně vládnoucím komunistům není vůbec po chuti. Proto na něho nakonec zbude jenom místo konzultanta v Ústavu krajinné ekologie ČSAV.

Uteče do USA

V jeho díle pokračuje syn Karel Raška (⁎1939, na úvodním obr.), také epidemiolog a virolog. Období let 1965–1967 stráví na stáži na americké Yaleově univerzitě výzkumem biochemických aspektům nádorových onemocnění.

Po srpnové invazi, kterou stejně jako otec odmítá, se rozhodne s manželkou emigrovat do USA, kde začíná jako biochemik. Jeho oborem se stává hlavně studium DNA onkovirů, imunopatologie a klinická imunologie.