Skip to content

Lichtenštejnové se kvůli kariéře zřekli protestantské víry

Přemysl Otakar II., pozdější český král, postoupí roku 1249 moravskou ves Mikulov se vším, co k ní patří, vlivnému rakouskému šlechtici Jindřichovi z Lichtenštejna. Od této chvíle si rod, pojmenovaný podle drahokamu a s kořeny sahajícími až do 1. poloviny 12. století, tvrdě hájí své moravské zájmy.

Císařský rada, evangelík Hartman II. z Lichtenštejna (1544 – 1585) dobře ví, co chce, když v roce 1580 odmítne „v zájmu dolnorakousko-moravské koncentrace majetku“ převzít hornorakouský Steyregg, který patřil jedné z vymřelých větví rodu Lichtenštejnů. Hornorakouské panství raději prodá a chytře soustřeďuje svoji pozornost na Moravu, kde vlastní velká území včetně Lednice a Valtic, které se už před 20 lety staly jeho rodovým sídlem.

Valtice byly rodovým sídlem už za Hartmanna II. z Lichtenštejna.

Nenáviděný soudce povstalců
Výchovu sice dostává Karel I. z Lichtenštejna (1569 – 1627) na bratrské škole v Ivančicích a dokonce se přátelí s Karlem ze Žerotína, ale v roce 1599 převléká kabát. Přestupuje ke katolíkům, protože je to pro něho výhodnější. Jako rádce císaře Rudolfa II. (1552 – 1612) sklízí v roce 1608 za své zásluhy odměnu v podobě knížecího titulu. Potom ale spřádá intriky a nahrává spíše zájmům Rudolfova bratra Matyáše (1557 – 1619). Vyplatí se mu držet se přísně katolické linie. Za to, že se během stavovského povstání přikloní na stranu císaře Ferdinanda II. (1578 – 1637), dostává funkci místodržícího. Jeho úkolem je potrestat po bitvě na Bílé hoře viníky povstání. Od Čechů si za to vyslouží nenávist.

Do přestaveb valtického zámku se pustí Karel Eusebius.

Zakladatel hrobky
Podle dohody o nástupnictví uzavřené roku 1606 bratry Karlem, Maxmiliánem z Lichtenštejna (1578 – 1643) a Gundakarem se stává rodovým vládcem vždy nejstarší syn z větve vlastnící Valtice. Ani mladší Maxmilián ale naštěstí neostrouhá. I on se stane katolíkem. Připadnou mu dolnorakouské statky Ranšpurk a Cahnov. Sám se věnuje vojenské dráze, arcivévoda Matyáš ho roku 1608 jmenuje svým nejvyšším zbrojířem. Vojenské schopnosti prokáže i v bitvě na Bílé hoře a nakonec to v letech 1638 – 1644 dotáhne až k hodnosti polního maršálka a velitele pevnosti Ráb v Uhrách.

Karl Eusebius z Lichtenštejna miluje architekturu a rád fušuje odborníkům do řemesla.

Hádá se s architekty
Skvostnou podobu dostává valtické a lednické panství za vlády Karla Eusebia z Lichtenštejna (1611 – 1684). V letech 1639 – 1641 vojevůdce ve Slezsku, ale především milovník architektury raději cestuje, než by se věnoval pletichám a politice. Nechává barokně přestavět obě dvě rezidence – Valtice i Lednici. Architektům zdatně mluví do řemesla, třeba s Giovannim Tencallem se o podobě přestaveb dohaduje tak často, že oba spolupráci raději ukončí. Navíc v roce 1638 přikoupí břeclavské panství (rod vlastní od roku 1613 opavské a od roku 1623 také krnovské vévodství).

Kníže Hans Adams získává Vaduz, jádro budoucího Lichtenštejnského státu.

Rozšiřuje teritorium
Nečekané rozšíření rodových panství provede Hans Adam I. z Lichtenštejna (1657 – 1712), který v roce 1699 úspěšně získává říšská panství na břehu Rýna: Schellenberg a v roce 1712 také Vaduz, základ budoucího Lichtenštejnska, 343. státečku Svaté říše římské. Hans hledá inspiraci v italském umění, vytváří základy bohatých rodových sbírek. Protože ale ani jeden z jeho synů nemá další děti, lichtenštejnská knížecí panovnická linie nakonec přejde na potomky z Gundakarovy větve.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …