V zaplivané londýnské čtvrti jí znají pod přezdívkou Polly. Živí se tělem. Právě propila dnešní výplatu. Kdyby se našel ještě jeden zákazník, mohla by zaplatit nocleh. „Chceš se pobavit?“ nabídne se solidně vypadajícímu muži.
Tenhle zákazník jí ale na nocležné nepřispěje. Naopak. Ona zaplatí jemu – životem.
Občas se jí přezdívá „žumpa Londýna“. Není divu, v londýnské čtvrti Whitechapel, která má rozlohu pouhé tři kilometry čtvereční, živoří na 90 000 lidí. Semeniště neřesti přitom těsně sousedí s poměrně luxusní čtvrtí City.
Zlodějíčci, zkrachovalé existence, alkoholici a lehké holky v uličkách Whitechapel přežívají ze dne na den, často bez jistoty, kde večer složí hlavu. Je až s podivem, že tu krev neteče častěji. Na sériového vraha tu ale až do osudného roku 1888 nenarazíte…
V náruči zrůdy
Je 31. srpna 1888. Nad Londýnem pomalu svítá. Uličkami Whitechapel páchnou zvratky i moč z bujarých nočních pitek. Jen o pár hodin dříve bychom mohli vidět Mary Ann Nicholsovou (1845–1888), jak se nejistě vymotá ze dveří hospody.
Mary, kterou tu všichni znají coby prostitutku Polly, nemá ani vindru. Co přes den vydělala tělem, v noci prolila hrdlem. Nemůže si ani zaplatit postel v noclehárně. Ještě jeden zákazník by tedy přišel vhod.
Polly však padne do náruče zrůdy, kterou si celý svět zapamatuje pod jménem Jack Rozparovač.
Frederickův rajon
Její tělo objeví postarší obchodník. Ten výjev ho bude zřejmě ještě mnoho let strašit ve snech. Pod nepříliš pohlednou tváří se přes krk táhne dokonale rovná rudá čára – a v místě břicha se klikatí další rudý had! Policie je rázem v plné pohotovosti.
Na případ je nasazen zkušený inspektor Frederick Abberline (1843–1929). Velitelství metropolitní policie Londýna, Scotland Yard, mu plně důvěřuje. Vždyť Frederick strávil v dekadentní čtvrti v utajení celé roky.
Od rozkroku po prsa
Neviděl. Neslyšel. To jsou dvě nejčastější odpovědi, jaké se policistům dostávají. Svědci neexistují a zdá se, že vrah není žádný hlupák. Stopy totiž chybí jakbysmet. Než se Abberline stačí do vyšetřování plně položit, přijde další rána.
Prostitutka Annie Chapmanová (1841–1888), respektive její mrtvé tělo, nabízí ještě hororovější podívanou než v případě Polly. Rána vede opět zleva přes hrdlo, ale druhý řez táhnoucí se od rozkroku po prsa připomíná čirou řezničinu.
Vrah totiž vyjme z Annie vnitřnosti a nechá je mrtvole ležérně položené přes rameno!
Hlavně se neumazat!
Policie již ví, že vrahovou zbraní je oboustranný, asi 15 centimetrů dlouhý břit. Spekulují, že jej londýnský postrach vytahuje nenápadně pravačkou z druhého rukávu. Oběť možná zezadu obejme – a řízne.
Když zanechá mrtvolu jejímu osudu, může ulicemi procházet nepoznán. Tenhle způsob vraždy totiž zaručí, že se s trochou šikovnosti ani neumaže od krve. Druhá vražda se odehraje 8. září. Vrah dlouho neodpočívá. 30. září udeří potřetí.
Poslední minuty Dlouhé Lízy
Elizabeth Strideová (1843–1888) alias Dlouhá Líza má stejně jako předchozí oběti prořízlé hrdlo. Orgány jsou však na místě. Líza má totiž velkou smůlu – stačilo by, aby se náhodní kolemjdoucí vydali místem jejího skonu o pár minut dříve a mohla žít.
Vraha totiž někdo vyruší, a tak posmrtné zohavení již nedokoná. Možná právě zpackaný záměr mu leží v žaludku natolik, že zaútočí znovu, a to o pouhých 45 minut později.
Cílem je na první pohled distingovaná a zkušená kněžka lásky jménem Catherine Eddowesová (1842–1888).
Děloha jako suvenýr
Teď už tajemného devianta nikdo neruší. Z nebohé ženy si dokonce odnese dva suvenýry – ledvinu a část dělohy! Policie se proto domnívá, že vrahem musí být buď lékař, nebo zručný řezník.
Podezřelých jsou desítky, ale smyčka se ne a ne stáhnout kolem konkrétní osoby. Kdyby jen inspektor Abberline věděl, že na tomto stavu se nic nezmění ani po více jak století!
Temná celebrita
Z vraha se stává rázem temná celebrita.
Do té doby strohé výtisky novin se díky němu bulvarizují a namísto nekonečných textů mezi sebou soutěží se stále výraznějšími obrázky, které představují „zaručeně skutečnou“ podobu průběhu vražd a někdy i násilníka samého. Londýňané jsou v šoku.
Zdá se jim, že policie nedělá takřka nic. Zoufalství a strach dokládá i fakt, že anglická královna Viktorie (1819–1901) obdrží petici podepsanou 40 000 ženami, které požadují urychlené chycení vraha. Jako by to nestačilo, mordýř se začne policii otevřeně vysmívat.
Ledvinu jsem sněd!
„Poslední prácička byla skvělá. Ta ženská ani nekvíkla. Fakt si myslíte, že mě můžete chytit? Miluju tudle práci. Zas se do ní brzo dám. O mejch zvláštních hrátkách ještě uslyšíte,“ píše vrah, kterému již celý Londýn neřekne jinak než Jack Rozparovač, policii.
Další dopis je určen whitechapelské dobrovolnické noční hlídce. Jde o nejslavnější vrahův list. Už úvod dává tušit nastávající hrůzu. První dvě slova totiž zní: „Z pekla“. „Posílám půlku ledviny jedný paninky, druhej kus sem usmažil a sněd. Chutnal mi. Mám tu ještě krvavou kudlu, kdybyste ji chtěli…“
80 podezřelých. Kdo je vrah?
Jack Rozparovač sice mluví slangem spodiny, ale hlupák rozhodně není. Chce popularitu, a tak dopisy otevřeně posílá přímo do hnízda všech tiskovin – londýnské Central News Agency (CNA) založené v roce 1863. I díky vražedné kauze získá agentura věhlas.
Slávu získá i inspektor Abberline. Ale trochu jinou, než by si přál. Veřejnost považuje tohoto jinak schopného muže za pomalého ňoumu. Abberlineův tým zatím z 80 hlavních podezřelých vytipovává ty nejpodivnější existence.
Smrt krásné zrzky
9. listopadu 1888 přibude na seznamu obětí Rozparovače pohledná lehká diva Mary Jane Kellyová (1863–1888) přezdívaná Ginger. Rukopis vraždy je opět nezaměnitelný.
Energická zrzka Ginger neměla nikdy o zákazníky nouzi a na rozdíl od ostatních děvčat lehce uplatila i vlastní apartmán. Respektive by uplatila. Podobně jako její kolegyně utopila totiž většinu výplaty na dně sklenky. Její tělo bude nalezeno na posteli.
Vrah se tentokrát obzvláště vyřádil. Orgány nebohé Ginger rozvěsí po pokoji a dělohu dá mrtvole pod hlavu místo polštáře!
Máme viníka! Nebo ne…?
Kdo tedy připadá v úvahu jako vrah? Londýnská policie sází na právníka Montague Johna Druitta (1857–1888). Jeho tělo je objeveno na hladině Temže na Silvestra roku 1888. Přátelé se shodují, že se v posledních měsících choval nevypočitatelně.
Podivný rok zakončí sebevraždou. Vyšetřovatelům přijde tahle mrtvola náramně vhod. Vše nasvědčuje tomu, že Jackovo řádění již ustalo, a tak označí za vraha Druitta! Pitva prokáže, že se zabil nedlouho po poslední vraždě. Je vážně vinen? Dopisy ukazují spíše na muže nižšího společenského postavení.
Krvavé rituály
Seznam možných identit vraha je totiž stále pekelně dlouhý. Jackem Rozparovačem by stejně tak mohl být například Robert D‘Onston Stephenson (1841–1916). Pracuje jako novinář a má dobré znalosti anatomie – nedostudoval medicínu.
Jeho slabostí jsou magické rituály. A shodou náhod zrovna roku 1888 bydlí ve Whitechapel. Pokud by byl vinen, daly by se mrtvé prostitutky označit za rituální oběti. Robert navíc není žádný svatoušek. U policie má již jeden starší škraloup za napadení jisté dámy.
Svědčí pod falešným jménem
Policie se také příliš nezabývá Charlesem Latchmerem. Právě on je oním obchodníkem, který objeví tělo Polly. Vyšetřovatelům se však představí jako Charles Cross! To je samo o sobě podezřelé.
Druhý svědek, Robert Paul, navíc ve své výpovědi uvádí, že Charlese viděl stát nad mrtvolou podezřele dlouhou dobu. Mohly by tyhle indicie ukazovat, že vraždil zrovna on?
Když obchody nekvetou
V síti vyšetřovatelů na chvíli uvízne také přítel zavražděné Mary Jane Kellyové. Joseph Barnett (1858–1926) krásnou zrzku marně přemlouvá, ať zanechá nejstaršího řemesla světa. To se mu i na chvíli podaří.
Jenže jakmile přestane jeho obchod s rybami vzkvétat, Mary Jane začne zase nabízet svoje tělo. Co když se snažil zoufalý muž svou milou vraždami přesvědčit, že její práce je vážně nebezpečná?
Proti němu také svědčí fakt, že Ginger je poslední obětí, navíc zamordovanou v jejím pokoji.
Impotentní impresionista
O mnoho desetiletí později přidá do seznamu užších podezřelých americká spisovatelka Patricia Cornwellová (*1956) ještě malíře Waltera Sickerta (1860–1942).
Německý rodák se totiž v roce 1888 pohybuje po Londýně a maluje obrazy, které až nápadně připomínají místa činu Jacka Rozparovače. „Vrah navíc použil dopisní papír se stejným vodoznakem, na jakém psal malíř dopisy své ženě!“ šokuje spisovatelka.
Proč by ale vraždil? Na vině by mohl být komplex – v dětství mu totiž lékař během operace omylem poškodil penis a budoucího umělce tak odsoudil k impotenci.
Proč selhávají testy DNA?
Možná se ptáte, proč zapeklitý problém s identitou Jacka Rozparovače nerozlouskne moderní věda za pomoci testu DNA. Odpověď je jednoduchá.
Dopisy psané tajemným vrahem totiž prošly za dlouhá desetiletí tolika rukama, že je úspěšnost takové metody takřka znemožněna. Odpověď na otázku, kdo je Jack, tak zůstává nadále v nedohlednu.
