Našim politikům se už v minulosti nevyhnuly milostné pletky. Své by o tom mohl vyprávět premiér Karel Kramář. Na ženu svého života čeká deset let. A není to ledajaká dáma…

Už není žádný zamilovaný student, ale zralý třicátník.

Budoucí první ministerský předseda nově zrozeného Československa Karel Kramář (1860–1937) potkává roku 1890 na Krymu na dovolené ženu svého života, Naděždu Nikolajevnu Abrikosovovou (1862–1936). Okouzlí ji.

Dopisují si, stává se rodinným přítelem. Má to háček – Naděžda je vdaná a má děti. Její manžel Alexej Abrikosov, podnikatel v oboru cukrovinek, začíná tušit, že tady silou nic nezmůže.

Milenci prostě chtějí být spolu, jejich vztah je příliš silný, aby se dal zakázat.

Přestupuje na pravoslavnou víru

Abriksov rozvod nechce povolit, ostatně pravoslavná církev se také staví proti a viník poté nemůže uzavřít další sňatek. Nakonec je to Alexej, kdo si hledá novou partnerku a milenecký páreček musí čekat, až ji bude mít.

Naděžda je potrestaná tím, že přichází o děti, které zůstávají v péči otce. Konečně je ale v roce 1900 volná. Kramář vzápětí přestupuje na pravoslavnou víru a 17. září 1900 se na svém milovaném Krymu s Naděždou berou.

Po Praze se pak tajuplně šeptá, že si doktor Kramář vybral za ženu ruskou kněžnu.

Politik s knírem a vzor manželky

Agrárník Antonín Švehla (1873‒1933) má lví podíl na vyhlášení Československé republiky a v době první republiky hned dvakrát usedne do premiérského křesla.

On tvoří výraznou tvář politiky, ke které často zajíždí i prezident T. G. Masaryk, za to o jeho manželce Bohumile (1876‒1964) neví skoro nikdo nic.

Se svým manželem, sedlákem z Hostivaře se seznámí 7. ledna 1899 na taneční zábavě v rodném Chotětově. Svatbu mají už o tři měsíce později, což není zrovna zvykem. Skromná a pracovitá Bohumila vytvoří vzor manželek agrárních politiků.

Zvládne uřídit rodinu i hospodářství, za to večírky politiků ji nelákají ani za mák.