Když v roce 1457 vejde do sálu Pražského hradu 172 cm vysoký chlapec s dlouhými světle kudrnatými vlasy, všichni se pražští dvořané otočí.

I kdyby Ladislav Pohrobek (1440-1457) nebyl jejich novým králem, který se zanedlouho bude ženit, stejně by upoutal jejich pozornost. Má hezký středně velký obličej s výraznými očnicemi a vysokým úzkým nosem.

Trefně ho charakterizuje současný český autor Josef Veselý: „Ladislav byl mládeneček, kolem jehož tváře andělsky sličné, mající růžový nádech a nesoucí černé oči a rovný nos uprostřed mírně zahnutý, se vlnila největší ozdoba krále, hustý, vlnitý, zlatý vlas.“ Mladý král své krásné tváře často využívá ve svůj prospěch.

Mnozí netuší, že za naivní podobou odrostlého dítěte se skrývá docela mazaný intrikán.

Portrét podle skutečnosti

Jako světlovlasého andílka Ladislava krátce před jeho smrtí v roce 1457 namaluje neznámý rakouský mistr.

Portrét dnes najdeme v historickém muzeu ve Vídni. Tentokrát malíř podobu vládce zřejmě nepřikrášluje, protože jak píše Vlček: „Posoudili jsme podobu krále na obraze s tvarem jeho lebky…vykazuje naprostou shodu tváře a tvaru obličejového skeletu.“

V jeho žilách koluje lucemburská, přemyslovská i habsburská krev. Zřejmě nejvíc toho podědil po lucemburských předcích, a to hlavně v případě obličejových kostí, ale dokonce i tvaru krční páteře nebo křížové kosti.

Nos má po předcích 

Při prohlídce jeho tváře upoutají oči a nos, které má zřejmě po svém dědečkovi Zikmundovi Lucemburském (1368–1437). Podobnost alespoň prozrazuje porovnání Ladislavova a Zikmundova portrétu. Typicky habsburské deformace se u Ladislava naštěstí neprojevují – v rakouském rodě vznikly až mnohem později neustálými kříženými sňatky bratranců a sestřenic mezi sebou. Nemá proto žádný ze znaků a vlastností, kterými se vyznačovali habsburští králové pohřbení v Praze.