Vybere si smrt v pustině. Jeho odkaz ale žije dál. Donedávna má dokonce hmatatelnou podobu – starý autobus. Jenže pak začne tento rezivějící vrak „vyrábět“ další mrtvoly, a tak je rozhodnuto, že musí zmizet!
Vlastně tam jen tak stojí a pustne. V krajině, kde lišky dávají dobrou noc, nikomu nepřekáží, nikoho neobtěžuje.
Přesto se nad něj v červnu letošního roku snese vrtulník, aby opuštěný dopravní prostředek odnesl pryč a zachránil tak život řadě dobrodruhů, toužících jít ve stopách nešťastného Christophera McCandlesse (1968–1992).
Původně slouží jako obydlí pro dělníky
Vlastně je to Alexander Supertramp. Tak si začne říkat potom, co po vystudování vysoké školy hodí celý svůj dosavadní život za hlavu, úspory věnuje charitě a vyrazí na toulky po Americe jako nespoutaný dobrodruh.
Dva roky si tak léčí duši, unavenou pobytem v konzumní společnosti. Pak nahodilé putování dostane jeden konkrétní cíl – Aljašku. Vydá se na ni v dubnu 1992, a to jen s pár kily rýže, starší poloautomatickou puškou a bednou nábojů.
Po třech dnech chůze a přebrodění řeky Teklanika ho někdejší důlní stezka Stampede Trail zavede až na opuštěný plácek, kde narazí na odstavený vrak autobusu Harvester K-5, v 60. letech sloužícího spolu s dalšími dvěma vozy jako obydlí pro dělníky stavějící cestu do nedalekého dolu.
Cena za svobodný život
Když je jeho provoz na začátku 70. let ukončen, nechá důlní zpráva autobusy odtáhnout, jenže jednomu z nich praskne při přesunu zadní náprava, a tak je na místě ponechán svému osudu. Mladý muž tehdy ještě netuší, že v něm najde smrt.
Všechny jeho plány o tom, jak si bude sám obstarávat potravu lovem, rychle selhávají, jenže když se chce vrátit do civilizace, lapí ho v pastí rozvodněná Teklanika. A tak se dobelhá zpátky k autobusu, kde někdy v půli srpna 1992 zemře hlady.
Teklanika nezná slitování
Místo jeho skonu se pak opět ponoří do anonymity, ovšem už jen na pár let, než v roce 1996 dobrodruh Jon Krakauer (*1954) popíše McCandlessův příběh v knize Útěk do divočiny. Z té se stane bestseller a k autobusu začnou proudit davy zvědavců.
Jejich počet ještě vzroste, když podle ní herec a režisér Sean Penn (*1960) v roce 2007 natočí stejnojmenný film. Ten ze zapomenutého lůna přírody udělá regulérní poutní místo.
Všichni chtějí vidět onen „magic bus“ (kouzelný autobus), jak se mu přezdívá, a ještě lépe se u něj vyfotit stejně, jako to kdysi udělal McCandless. Přitom jsou klidně ochotni riskovat život. Zrádné jsou hlavně rychle tekoucí proudy řeky Teklaniky.
Stejně řeky, která zpečetí mladíkův osud. Navíc tu panuje nepředvídatelné počasí, o absenci mobilního signálu ani nemluvě.
Nepomůže ani natažený provaz
Netrvá dlouho a v permanenci jsou místní záchranáři, ale i pohřebáci. Někteří totiž následují McCandlessův příběh až do hořkého konce.
Jako třeba v srpnu 2010 švýcarská turistka Claire Ackermannová, která nezvládne pokus o překročení řeky, nebo běloruská herečka Veronika Nikonova (1994–2019).
Ta se k autobusu vydá v červenci loňského roku se svým manželem Pjotrem, zpátky domů se ale vrátí jen on. Pranic nepomůže ani provaz, natažený přes Teklaniku, mající turistům usnadnit brodění.
Proud mladé ženě podrazí nohy a ta se během pár vteřin ztratí v pěnícím živlu. Pjotr najde její tělo už bez života.
Kde je? Na bezpečnějším místě…
Jen o vlásek naopak unikne smrti pětice Italů, kterým řeka v únoru letošního roku vystaví stopku při návratu od autobusu do civilizace.
Jen mezi lety 2007 až 2019 je na Aljašce vyhlášeno 15 pátracích a záchranných akcí, souvisejících s pokusy navštívit kouzelný McCandlessův autobus. Proto letos v červnu řeknou místní úřady dost a do akce povolají národní gardu.
Nad Stampede Trail se snese obří vrtulník a odnese vrak pryč. Kam? „Na bezpečnější místo,“ vzkazují úřady. „A tam zůstane do té doby, než bude rozhodnuto, co s ním dál.“
