Jihoafrický přístav Sofala, rok 1500. Malý černoch, nesoucí jakýsi balíček, nenápadně přistoupí k bohatému kupci. Opatrně vybalí kousek zlata a obchodník mu přisune štůček drahé indický látky. Oba jsou spokojeni. Oslnivý lesk drahého kovu sem přitahuje zámořské dobrodruhy jako magnet.
Zlato a slonovina patří mezi nejdůležitější zdroje příjmů království Monomotapa ( označované i jako Mwene Mutapa), který vzniká kolem roku 1430 na území dnešního afrického Zimbabwe. Podle legendy ho zakládá válečník, princ Nyatsimba Mutota (vláda 1430–1450) z království Zimbabwe, když vyrazí hledat nové zdroje soli. Připlouvají sem Arabové i Portugalci za výnosným obchodem.
Už na začátku 16. století se Portugalci usazují v přístavu Sofala (na území dnešního Mosambiku) a pronikají dál podél toku řeky Zambezi.
Na vzájemných dobrých vztazích záleží oběma stranám, panovníkovi Mwene Mutapa (v překladu pán dolů) i zámořským přistěhovalcům. Když jim lidé ze státu Roro, ležícího v ústí Zambezi, komplikují obchod tím, že chtějí za zboží převážené po řece vybírat poplatky, jednoduše si najdou obchodní cestu po pevnině ve vnitrozemí.
Když se panovníkovou ženou stane muž
Ve 40. letech 16. století už se Portugalci v nové zemi aklimatizují natolik, že proniknou až k sídlu panovníka Mwene Mutapa a stavějí si obydlí v okolí jeho paláce.
Sám Pán dolů potom na nich žádá, aby k němu poslali svého vyslance Fernanda de Proemça, oficiálně označovaného jako „král-dveřník“. „Dostal ještě jeden místní titul, „panovníkova velká manželka“, protože Mwene Mutapova „první žena“ měla být tradičně prostředníkem ve vzájemných diplomatických vztazích,“ píše český historik Otakar Hulec (*1935). Portugalského vyslance potom považují za nižšího vládce podřízeného domorodému panovníkovi.
Chlapi se fintí a holky válčí
Jezuitský kazatel podezřívavě a s nelibostí pozoruje dva Afričany malého vzrůstu, kteří se podle jeho názoru tulí k sobě víc, než se na veřejnosti hodí. Jeden z nich navíc má oblečené nákladné ženské šaty. „Sodoma Gomora,“ pošeptá druhému knězi, jenž mu jde po boku. Portugalský misionář John dos Santos (†1622) se zmiňuje o zvycích kmenů Bantu (středo a jihoafrické kmeny) a zdůrazňuje, že zde „jsou muži oblečení jako ženy a chovají se žensky a nestydí se nazývat se muži, jsou také ženatí s muži a nevadí jim, že jejich čest je zatracena.“ Homosexuálních domorodých zvyků si všímají i kněží António Sequeira a Gaspar Azevedo.
Královské vojsko pro změnu tvoří ženy. „Ony jsou velmi rychlé, temperamentní a odvážné a velmi mazané ve střelbě, ale hlavně hazardují a jsou neústupné v boji,“ vypráví misionář Eduard Lopez.
Podle jezuitských svědectví se ženy u Mwene Mutapa těší nebývalé královské přízni, dokonce jim panovník svěřuje určitá území, která samy spravují.
Vražda vyprovokuje odvetu
Misionářům se ale domorodé zvyky nelíbí a vnucují obyvatelům svoji víru, údajně proto, aby je „zachránili před věčným zatracením“. Když se královský dvůr Mwene Mutapa v čele s panovníkem Kadembou Nogomomem (po křtu Sebastian, vláda 1559–1589) nechá roku 1561 přesvědčit o tom, aby od pátera Gonçala de Silveiry (1526–1561) přijal křest, zřejmě místní muslimové rozšíří jako pomstu zprávy, že se Portugalci chystají domorodce přepadnout s vojskem.
Silveira je krátce poté zavražděn.
Páterova smrt a dohady Portugalců, že Afričané chtějí obsadit obchodní cesty a připravit je o podíl ze zisků v bohatých dolech na drahé kovy, způsobí, že se přistěhovalci už nechtějí spoléhat na obtížné dohody a rozhodnou zmocnit se celého království. Roku 1629 obsadí celé území Monomotapa, které se tak dostává do vazalského vztahu vůči portugalskému králi Filipovi III. Portugalskému (1605–1665). Smlouvu s ním uzavírá král Mavura Mhande (vláda 1629–1652), pokřtěný jako Filip.
