„Ta a žádná jiná,“ pomyslí si dánský král, když uvidí na maškarním plese půvabnou osmnáctiletou dívenku. Rázem ztratí zájem o svoji zákonitou manželku i milenku. Jenže Anna Sofie není první sukní, za kterou se záletný král otáčí.
Jeho hluboce věřící choť Luisa musí se skřípěním zubů snášet ponížení, které jí uchystá…
Dánský král Frederick IV. (1671–1730) si zálibně prohlédne krásnou mladou dámu. Alžběta Helena von Vieregg (1679–1704) je dcerou pruského velvyslance v dánské Kodani. Může na ní oči nechat, a proto z ní udělá svoji milenku.
Scházejí se potají, protože král je ženatý s Luisou Meckleburskou (1667–1721). Jenže jejich vztah praskne roku 1701, kdy se do nepovolaných rukou dostane dopis Helenina otce Adama Otty von Vieregg z Mecklenburska.
Dceři v něm vyčiní a snaží se zabránit jejímu dalšímu setkávání s králem. Marně. Pár si stále dává dostaveníčka a Frederick, nenapravitelný sukničkář se dokonce rozhodne stvrdit jejich vztah tajným sňatkem.
Veselka se koná 6. září 1703. Dánskému panovníkovi přitom ani trochu nevadí, že se dopouští bigamie. Jeho manželka Luisa hledá útěchu ve víře.
Kněží se svatbou nesouhlasí
Dokonce ani církev se na něj nezlobí. Nezakazuje přímo polygamii, protože se zde objevují kulty založené na biblickém mnohoženství hebrejských patriarchů. Své novomanželky si ale král moc neužije.
Helena umírá 8. června 1704 při porodu jejich syna, který po otci dostává jméno Frederick. Se svým zármutkem se král netají a nechává své ženě vystrojit veřejný pohřebJe ale známý svou slabostí k něžnému pohlaví, a proto si za Helenu brzy nachází náhradu.
Jeho sympatie si tentokrát získá šlechtična Šarlota Helena von Schindel (1690–1752). Od Fredericka dostává titul hraběnky z Frederiksholmu a tím potvrzuje svůj status královské milenky. Má v plánu se oženit i s ní.
„Platí zákon proti bigamii i v případě krále?“ ptá se církve a tady narazí. Kněží s tím tentokrát nesouhlasí. Další bigamie by už na ně asi byla příliš.
Nepomůže ani ženská lest
Šarlota mu porodí dceru, která ale umírá krátce po porodu. I dny jejich vztahu už jsou bohužel sečteny.
V roce 1711 král prchá z Kodaně před morem a na zámku v Koldinghusu na východním pobřeží země se seznámí s o 22 let mladší Annou Sofií Reventlow (1693–1743). Dívka ho svojí krásou doslova uhrane.
Anna se stává další adeptkou do jeho ložnice a Šarlota má smůlu. Frederick se ale vůči ní zachová velkoryse a jako odškodnění jí nabídne zámek v Själland. Jenže zhrzená milenka se nechce smířit s tím, že už o ni nemá zájem a vymyslí typicky ženskou lest.
„Čekám s králem dítě,“ tvrdí v naději, že ji panovník vyslyší a znovu jí zajistí místo po svém boku. Jenže její lest je prokouknuta: Ukáže se, že ve skutečnosti těhotná není.
Nakonec se ale Charlotte se situací opuštěné milenky vyrovnává, nic jiného jí ostatně nezbývá, a žije čilým společenským životem. Najde si dokonce nového muže, šlechtice Ernsta G. Bülowa. Má s ním dítě. Když se to král dozví, povolí jim sňatek.
Jenže aférka jeho bývalé milenky budí nežádoucí pozornost veřejnosti, a tak je pár donucen opustit Dánsko a usazuje se nakonec v severoněmeckém Holštýnsku.
Skandál mu nevadí
26. června 1712 Frederick neváhá a už podruhé ve svém životě se dopouští bigamie. Tajně si bere za ženu svoji vyvolenou Annu Sofii. Vyplatí se mu trpělivost. Po devíti letech zemře 15. března 1721 jeho oficiální žena Luisa.
Sotva hrobníci zakopou jeho zákonitou manželku do země, už chystá další svatbu. Tři týdny od pohřbu 4. dubna 1721 si znovu bere Annu Sofii, tentokrát už oficiálně se všemi poctami. Nechává ji také korunovat dánskou královnou.
Jeho manželka se stává první a na dlouho jedinou dánskou panovnicí, která není z krve některého z vládnoucích rodů.
Frederickovi ale morganatický sňatek nevadí, i když jeho bigamie a nerovný manželský svazek vzbuzují v rodném Dánsku i celé Evropě hotové pozdvižení. Slabost pro něžné pohlaví je ale jedinou kaňkou na jinak čistém Frederickově štítu.
Podle dobových svědectví vládne dobře. Podporuje vědu a umění, je dobrým vojákem a dokonce v zemi zruší nevolnictví.
