„Ahoj, mami, jsem konečně doma!“ zní na prahu dveří v texaském San Antoniu. Rodina Barclayových nevěří vlastním očím. Jejich syn se po letech vrátil domů. Celou dobu byl nezvěstný a tvrdí, že byl unesen gangem pedofilů. Se slzami v očích ho proto přivinou na hruď, ale pochybnosti zůstávají.

Fredéric Bourdin přichází na svět roku 1974 ve francouzském Nanterre. Jeho dětství není moc povedené, protože je vlastně produktem krátkého milostného románku sedmnáctileté dívky Ghislaine a alžírského imigranta Kaciho.

„Když dívka zjistí, že je její milovaný ženatý a má v Alžírsku šest dětí, nic mu neřekne s tím, že si dítě vychová sama. Odmítne potrat, jak navrhuje její otec, ale tím její mateřská odvaha končí,“ sděluje tisk.

Dodejme, že mezi směnami v továrně a noční zábavou se nezvládá o chlapce starat a zanedbávání vede dokonce tak daleko, že si kluka raději s pomocí sociálky adoptují prarodiče.

Pro Fredérica to ale stejně asi nebude ono, protože ve dvanácti končí v dětském domově a o čtyři roky později utíká do Paříže. Toulá se po Evropě a není o něm doslova vidu ani slechu. Až v roce 1997 si ho všímá policie ve španělském Linares.

Vidí v něm hlavně vystrašené dítě, i když je Bourdinovi už 23. Ten tvrdí, že byl před lety unesen v USA partou pedofilů, a teprve nedávno se mu podařilo utéct.

Jmenuji se Nicholas Barclay

Policisté podrobně prověřují databázi pohřešovaných a unesených dětí a nabudou dojmu, že se jedná o 17letého Nicholase Barclaye z texaského San Antonia, jenž se ztratil tři roky předtím.

Američané okamžitě převezou Bourdina do USA a informují rodinu nezvěstného. Ta ho přijme zpátky do rodiny, i když pochybnosti tu jsou. Barlay byl blonďák s modrýma očima a Bourdin je hnědovlasý a hnědooký, nevypadá na 16 – 17 a má výrazný francouzský přízvuk.

Navíc tvrdí, že mu pomocí speciálních kapek změnili barvu očí. Věří mu Barclayovi, nebo jsou tak zničení ztrátou syna, že prostě jen v duši chtějí, aby se chlapec vrátil, a přijímají cizí dítě? To je dosud nejasné.

Když už žije s rodinou skoro půl roku, nahromadí se tolik nesrovnalostí, že je to i Barclayovým divné. Soukromý detektiv zabývající se případem potvrdí, že se ani nemůže jednat o traumatizovaného mladíka, protože to neodpovídá chování typických obětí únosu.

Poté, co jsou sebrány Nicholasovy a Bourdinovy otisky prstů, promluví konečně Frederic pravdu. A putuje na šest let za mříže.

Prozradí ho přízvuk

Po návratu z vězení do Francie si ale Bourdin nedá pokoj. Postupně přebírá a krade více než 500 identit a sám to později přiznává na kameru. Lidé mu bohužel důvěřují a pomáhají mu, protože si hraje například na sirotka, jehož rodiče zahynuli při autohavárii.

Někdy mu jeho role vydrží několik dní, někdy ale i několik týdnů či měsíc. Umí to hrát dokonale, neboť má IQ 139, je schopný měnit hlas, přizpůsobit se chování i gesty věku a mentalitě dítěte, zkrátka se stát takřka tím, za koho se vydává.

I proto se mu přezdívá Chameleon. 8. srpna 2007 se ale žení a veřejně tvrdí, že s podvody a okrádáním je konec.