Během mrazivého 20. ledna 1942 přijíždí k vilce nedaleko jezera Wannsee několik vozidel. Nacističtí pohlaváři postupně vcházejí do budovy, kde je čeká Reinhard Heydrich.

Zastupující říšský protektor své kolegy seznamuje s jedním z nejodpornějších plánů v historii lidstva. Navrhuje totiž vyřešit svízelnou židovskou otázku a to jednou provždy!

Schůzka trvá bezmála 90 minut, přesto se zapíše do dějin krvavým písmem. Heydrich nechá z celého setkání pořídit jediný oficiální zápis, který existoval ve 30 exemplářích. Většina z nich je zničena na konci války.

Jeden ale objeví v roce 1947 právník Robert Kempner (1899–1993) a odhalí zvrácené skutečnosti.

Ďábel s něžnou tváří

Nacisté řeší židovskou otázku už od chvíle, kdy si Adolf Hitler (1899–1945) podmaní NSDAP. Po roce 1933 nenávist nabírá na obrátkách a represe se stupňují.

Po začátku války najednou Němci obsazují území, kde žijí miliony Židů, a tak nacistické špičky přemýšlí, jak problém vyřešit. Nenáviděnou část obyvatel chtějí vysídlit na Sibiř, ambiciózní plán ale překazí tuhý odpor Rudé armády.

Hlavním myslitelem se stává zástupce říšského protektora Reinhard Heydrich (1904–1942). Hitler v něm vidí budoucnost, a tak ho skrze Hermanna Göringa (1893–1947) pověřuje vyřešením osudu židovského národa.

Heydrich na nic nečeká a koná, po půl roce svolává za asistence Adolfa Eichmanna (1906–1962) konferenci ve Wannsee.

Pozvánky rozesílá už koncem listopadu, protože schůze má proběhnout 9. prosince 1941. Kvůli ruské ofenzívě a vstupu USA do války ale termín o měsíc posouvá – novým datem je 20. leden 1942.

Seznam smrti

Vila nedaleko Berlína je dočasným domovem pro 15 nacistických pohlavárů. Vedle Heydricha s Eichmannem u stolu sedí šéf gestapa Heinrich Müller (1900–1945) či tajemník ministra zahraničí Martin Luther (1895–1945). Účastní se také zástupci okupovaných území.

Během úvodních minut Heydrich řeční o počtu Židů ve všech evropských zemích, za tímto účelem Eichmann vypracuje dvě tabulky. Zvláštní statut má kupříkladu Estonsko, jenž je uvedeno jako „bez Židů“.

V pobaltském státě žilo ještě začátkem války na 5 tisíc židovských obyvatel, všichni jsou však během roku 1941 zavražděni.

Heydrich mluví skoro hodinu, upozorňuje, že v celé Evropě je na 11 milionů Židů, a tak společně s Heinrichem Himmlerem (1900–1945) vymýšlí jakousi „evakuaci“ do východní Evropy, kde proběhne konečné řešení.

„Nebyla by efektivnější sterilizace?“ ptá se tajemník ministra vnitra Wilhelm Stuckart (1902–1953). Tuto možnost Heydrich rázně zavrhuje.

Škola místo památníku

Zástupce Generálního gouvernmentu (okupovaná část Polska) Josef Bühler (1904–1948) pro změnu vyjádří radost a doufá, že zabíjení začne co nejdříve. Celá konference končí přípitkem letitého koňaku.

„Atmosféra byla napjatá,“ řekne po několika letech Adolf Eichmann. Z celé schůze je pořízen záznam, který zrediguje sám Heydrich, ostatní poznámky končí v krbu.

Konference uspíší vyhlazování židovského obyvatelstva, Němci také začnou mnohem více používat cyklon B. O hrůzném setkání se svět dozvídá až v roce 1947. Samotná budova po válce slouží jako škola, památník holocaustu se z ní stává až začátkem 90. let.