V roce 1854 byly v 50 milionů let starém jantaru objeveny fosílie malinkatých pavoučků, ne větších než zrnko rýže. Na tom by nebylo celkem nic zvláštního, snad jen to, že tito členovci vypadali jako miniaturní pelikáni.
Avšak postupem času badatelé zjistili, že tito pavouci stále žijí, a to v Austrálii, na jihu Afriky a před nedávnem byli objeveni také na Madagaskaru.
Na ostrově Madagaskar bylo nalezeno hned osmnáct nových druhů pelikánových pavouků. Vzhledem k jejich nepatrným rozměrům z nich nemusí mít strach ani největší arachnofobik.
Avšak mnozí jiní pavouci se před nimi musí být na pozoru. Pelikánoví pavouci jsou totiž kanibalové, jejich potravu ze sta procent tvoří výhradně jiní osminozí tvorové.
Jejich kořist, na kterou vyčkávají v temných místech, je po ataku paralyzována jedem, poté ji pavouk sevře ve svých čelistích, a čeká, až jed začne působit.
Podle bioložky Hannah Woodové, která tyto druhy sleduje, je tato taktika lovu úspěšná i proto, že je eliminováno riziko protiútoku.
