Ludmila, dcera pšovského knížete Slavibora (†asi 894), sídlícího buď na Mělníku, nebo v dnešní Lužici, se českou kněžnou stává díky sňatku s Přemyslovcem Bořivojem I.

Ludmila (asi 860–921) si bere za muže Bořivoje I. (852/855–888/890) někdy v letech 874–875. Z manželství se podle dobových zdrojů narodilo minimálně šest dětí, známá jsou však jména jenom dvou z nich, a to synů Spytihněva (kolem r.

875–915) a Vratislava (asi 888–921). Ludmila rozhodně nepatří mezi domácí hospodyňky, které se pohybují jenom u plotny a u dětí.

„Byla výraznou osobností své doby, která se pohybovala v kruzích vládců a sama se na vládě podílela,“ uvádí současný historik a archeolog Petr Sommer.

Aktivní vdova

Společně s manželem (nebo krátce po něm) Ludmila v roce 882 přijme křest, a to z rukou samotného velkomoravského arcibiskupa Metoděje (asi 815–885). Stejně jako její choť se stává hluboce věřící křesťankou.

Smrt Bořivoje ale pro ni neznamená konec společenských aktivit, i když v době raného středověku je většinou zvykem, že se vdovy stáhnou do ústraní. Ludmila aktivně podporuje oba své syny, aby ani jeden z nich nepřišel o nároky na pražský knížecí stolec.

Spytihněv i mladší Vratislav skutečně na něj usednou. Když naposledy vydechne i Vratislav, její situace se ale hodně zkomplikuje. Přemyslovská kmenová rada rozdělí moc mezi ni a kněžnu Drahomíru ze Stodor (kolem r. 890–po r.

935), Ludmilinu snachu a vdovu po Vratislavovi. Právě to se stane kamenem úrazu…

Konkurentky v rodině

Drahomíra vnímá Ludmilu jako svoji konkurentku. Do hry se dostává jejich rozdílná politická orientace.

Ve chvíli, kdy bavorský vévoda Arnulf (†937) uznává za východofranckého krále svého soka Jindřicha I. Ptáčníka (876–936), znamená to zásadní přesun centra moci u našich západních sousedů.

Ustupuje vedoucí postavení Bavorska a sílí moc Saska. Zatímco Ludmila vnímá velmi silně orientaci na Bavorsko, Drahomíra naopak dává přednost vazbám na Sasko. Třenic mezi tchyní a snachou přibývá.

K jejich příčinám patří i otázka výchovy Drahomířina staršího syna a budoucího knížete Václava (asi 907–935). Na starost ji má totiž Ludmila. Regentství čeští velmoži sice svěřili Drahomíře, ale výuku následníka Ludmile.

Drahomíry se to citelně dotklo. Navíc Ludmila vede Václava k silné víře a její snacha mezi horlivé křesťanky rozhodně nepatří.