Vlnité vlasy mu padají pod ramena a v očích má vrozenou vzdorovitost. Jako takřka všichni jeho příbuzní po celé generace, i on je vychován k hudbě.

Ač ho ze školních lavic známe skrze těžké, až temné tóny a portrét přísně se tvářícího muže v bílé barokní paruce, Johann Sebastian Bach (1685–1750) je zamlada až nezdravě sebevědomý rebel, který se s nikým a ničím nepáře.

„Hej! Geyersbachu, mektáš na ten fagot jak koza!“ pořvává 4. srpna 1704 na studentského kolegu v durynském Arnstadtu. Není pochyb, že se snaží udělat dojem na svou sestřenici přes koleno, Marii Barbaru (1684–1720). Zda se to zrovna zde vydaří, nevíme, ovšem o tři roky později se vezmou.

Žena na kůru? Skandál!

Oním starším studentem je J. H. Geyersbach. Nezaváhá, a praští Bacha po hlavě holí. Ten v oplátce tasí meč! Sporu, který může skončit krveprolitím, naštěstí zabrání spolužáci.

Smutné je jen to, že Geyersbacha historicky více, než hudba, proslaví ona rána do hlavy budoucího fenomenálního skladatele. Případ řeší i církevní soud, naštěstí skončí smírem. Už jen z tohoto incidentu víme, že pro pozornost dívek udělá Bach kde co.

A když k tomu přidáme, že v této době nemá žena na kůru co pohledávat… Ano. Bach propašuje na zakázané místo nejmenovanou krásku!

Zhmotnělá noční můra

Umírňovat se začne až po sňatku s Marií Barbarou. Budou spolu mít sedm dětí, z toho čtyři se dožijí dospělosti. A jak se od nich očekává, většina z nich slavně kráčí ve šlépějích bachovského rodu.

Roku 1720 míří Johann Sebastian Bach pracovně do Karlových Varů. Až se vrátí domů, zhmotní se jeho nejhorší obavy. Milovaná manželka mezitím umírá na neznámou nemoc! O 17 měsíců později se opět rozezní svatební zvony.

Vdovec si bere krásnou zpěvačku Annu Magdalenu Wilckeovou (1701–1760). Z jejich 13 dětí se dožije dospělosti jen šest.

Víte, že…

… Bach ztrácí se sklonkem roku 1749 zrak? Nechá si operovat oči Angličanem Johnem Taylorem, který je však šarlatán a stav jen zhorší.