Když se řekne bazén, většina z nás si představí modrou vodu, lehátko a ceduli „Neskákat po hlavě“. Jenže první bazény vznikly dávno před nafukovacími kruhy i plavčíky s píšťalkou.
Jsou staré více než čtyři tisíce let a dokazují, že lidé milovali vodu už v době, kdy se pyramidy teprve stavěly. A překvapivě v nich možná vůbec nešlo o plavání.
Za nejstarší známý veřejný bazén považují archeologové takzvanou Velkou lázeň ve starověkém městě Mohendžo-daro na území dnešního Pákistánu. Vzniká přibližně mezi lety 2600 až 2500 př. n. l. a dodnes budí obdiv svou promyšlenou konstrukcí.
Nádrž měří asi 12 × 7 metrů, je hluboká přes dva metry a její stěny tvoří pečlivě poskládané pálené cihly utěsněné přírodním bitumenem, takže nepropouštějí vodu. Na obou stranách vedou schody a celý komplex je napojen na důmyslný systém přívodu i odvodu vody.
Archeologové upozorňují, že na tehdejší dobu jde o technický zázrak. Podle většiny odborníků ale nesloužil ke sportovnímu plavání.
Spíše zde probíhaly náboženské obřady a rituální očista, protože voda měla pro obyvatele civilizace v údolí Indu mimořádný duchovní význam.

Řekové cvičí, Římané si užívají
Myšlenka bazénů určených skutečně ke koupání a plavání se naplno rozvíjí až ve starověkém Řecku. Řekové budují vodní nádrže u gymnázií, kde sportovci trénují nejen zápas a běh, ale také plavání.
Filosofové dokonce považují schopnost plavat za znak vzdělaného člověka. Římané pak celý nápad posouvají na úplně jinou úroveň. Staví obrovské lázně s bazény různých teplot, kde se nejen koupou, ale také obchodují, diskutují o politice nebo uzavírají obchody.
Bohatí Římané si pořizují soukromé bazény přímo ve svých vilách a některé dokonce vyhřívají. Historici připomínají, že první vyhřívaný bazén nechává v 1. století př. n. l. vybudovat římský mecenáš Gaius Maecenas. Dá se říci, že právě Římané proměňují koupání v životní styl.

Od posvátné vody k nekonečným bazénům
Odborníci zdůrazňují, že bazény byly po tisíciletí především symbolem prestiže, čistoty a technické vyspělosti. Teprve v 19. století se začínají stavět veřejné plavecké bazény určené hlavně pro sport a výuku plavání.
Dnes si bez nich neumíme představit léto ani dovolenou, přesto jejich historie začíná překvapivě skromně, jednou cihlovou nádrží uprostřed starověkého města.
A kdyby tehdejší stavitelé viděli dnešní nekonečné infinity bazény na střechách hotelů, možná by jen uznale pokývali hlavou. Princip se totiž za více než čtyři tisíce let příliš nezměnil.
Lidé stále hledají místo, kde se mohou ponořit do vody, zapomenout na starosti a na chvíli si připadat jako vládci světa.
Jen místo kněží a římských senátorů dnes u bazénu nejčastěji potkáte děti s vodní pistolí a někoho, kdo si už půl hodiny „jen na chvilku“ zabral lehátko.