Dívenka upadne do bláta. „Špína ke špíně!“ vysmívají se jí ostatní děti. Maličká Belgičanka Monique de Waelová (*1937) je oblíbeným terčem šikany.
Narodí se do katolické rodiny, ale její rodiče zavraždí nacisté za účast v odboji. Říká se jí „dcera zrádce“, protože její otec Robert de Wael nevydrží mučení a vyzradí několik dalších členů odboje. Vychovává jí babička a později strýc.
Když otloukané děvče vyroste do mladé dámy, vdá se, s manželem chvíli žije v Paříži a poté se odstěhují do Massachusetts.
To všechno je pravda. A tady, již coby Misha Defonseca, sepíše své pozoruhodné paměti a roku 1997 je vydá pod názvem Misha: Paměti na roky holokaustu. V nich ale již bude pravdy jen špetička…
Vytříská z ní miliony
Rodiče jsou deportováni do koncentračního tábora, ze kterého se ani jeden nevrátí. Děvčátko uteče a v šesti letech putuje válkou sužovanou Evropou, dokud se jí neujme… vlčí smečka!
V sebeobraně zabije německého vojáka a podaří se jí uniknout z varšavského ghetta. Příběh, který by vydal na několik životů a zavání až fantasy žánrem, ovšem prohlásí za vlastní vzpomínky. Stane se z nich bestseller, který je vzápětí přeložen do 18 jazyků.
Na dračku jde hlavně v Evropě. Roku 2001 vyvolá monstrózní právní bitvu s Jane Danielovou a jejím nakladatelstvím Mt. Ivy Press kvůli tomu, že jí nevyplatila dostatečné zisky. Soud Mishe přiklepne v přepočtu 509 000 000 odškodného!
Je to realita. Ale jen moje
Německý novinář polského původu Henryk Marcin Broder (*1946) se pustí do rozsáhlého pátrání. Zjistí, že v letech, kdy se mělo děvčátko s vlky potulovat evropskými lesy, navštěvuje standardně základní školu.
Případ rozmázne celostátní list Le Soir a vzápětí se ho chytne v Belgii i přední historik holokaustu Maxime Steinberg (1936–2010). Poukáže na anomálie i značné historické chyby. „Není to skutečná realita, je to moje realita.
Jsou chvíle, kdy je pro mě těžké rozlišit skutečnost a můj vnitřní svět,“ jde nakonec Misha s pravdou ven. A tak soud roku 2014 pro změnu rozhodne, že autorka musí všechny miliony vrátit.
