Málokdo zůstává po celý rok doma, žijeme v éře cestování! Vydat se někam jen tak je zcela běžné. Ale jak to bylo v minulosti?

Cestovat začnou lidé už v pravěku. Ovšem ne pro zábavu, ale z nutnosti! Aby našli potravu, aby unikli nebezpečí anebo aby našli vhodnější místo k životu.

Ve starověku se přidají cesty za obchodem či v rámci vojenských tažení. Kdo nikam nemusí, zůstane raději doma! Neplatí to však pro všechny, třeba staří Římané (ti bohatí) cestují velmi rádi i jen za zábavou a odpočinkem.

Oblíbenou destinací je Neapolský záliv či lázeňské středisko Baiai, milovníci památek míří do Egypta nebo do Řecka.

Římané vybudují rozsáhlou síť cest a podél nich umístí milníky. Jakési sloupy, které označují vzdálenost a pomáhají s orientací. Nejznámější je tzv.

zlatý milník, který nechá postavit v samém středu města, Foru Romanu, římský císař Augustus (27 př.n.l.–14 n.l.). Právě k němu se sbíhají všechny silnice z okolí. A možná právě proto se říká, že všechny cesty vedou do Říma!

Kam míří poutníci?

V roce 44 našeho letopočtu je dle Bible popraven v Jeruzalémě jeden z apoštolů sv. Jakub Starší. Jeho tělo je převezeno do Galicie v dnešním Španělsku, pak je ale hrob po celá staletí zapomenut. Dokud kolem roku 820 nespatří poustevník Paio podivná světla…

V místě nálezu začne vzrůstat dnes známé město Santiago de Compostela, kam se začnou scházet poutníci z celého světa. Po cestě staví kláštery, nemocnice či hostince, a rodí se tak základ dnešních turistických tras!

Podobných poutních cest vzniká ve středověku více, lidé putují i do Říma nebo do Jeruzaléma a poslání je vždy stejné – zhmotnit svoji víru v boha.

Až když v roce 1336 vystoupí italský básník Francesco Petrarca (1304–1374) na horu Ventoux ve Francii a o své cestě napíše dopis, je to trochu jinak. Jako jeden z prvních vnímá cestování jako poznávání sebe i světa!

Vyhrazeno pro šlechtu

A co všechno by měl poznat budoucí král? Zodpovědně to vezme polský korunní princ Vladislav Zikmund (1595–1648) a v roce 1624 se vydá na velkou cestu po Evropě.

Během dvou let navštíví Vídeň, německé země, Nizozemsko, Francii či Itálii, setká se s místní šlechtou, navštíví významná kulturní centra, pozná umění, architekturu i politiku.

Jde již o jakousi předzvěst doby, kdy mladí šlechtici podnikají tzv. kavalírskou cestu (v angličtině známou jako Grand Tour). Jezdí po evropských zemích, později i po Americe a berou to jako skvělou příležitost k sebevzdělání.

S růstem možností dopravy je cestování stále jednodušší. A časem tak přestává být jen pro bohaté.

Konečně cestovka!

„Co kdyby se zařídila cesta pro hodně lidí najednou?“ přemýšlí anglický podnikatel Thomas Cook (1808–1892), když jednou čeká v Kibworthu na dostavník. Ten však tím správným dopravním prostředkem není. Pojede se vlakem!

První organizovaný výlet vede z Leicesteru do Loughboroughu (cca 18 km) a zúčastní se ho okolo 550 lidí! I když jde zatím spíš o cestu na shromáždění, zahrnuje kromě jízdenky i občerstvení a železniční společnost uzavírá s Cookem smlouvu.

Ten už v roce 1855 pořádá první zájezd do zahraničí a postupně začne vozit klienty po celém světě. Vzniká jedna z prvních cestovních kanceláří (Thomas Cook & Son), zajišťující dopravu, ubytování i stravu. Začíná doba moderního cestovního ruchu!