Německou metropoli, Berlín, nemá Adolf Hitler vůbec v lásce. Vadí mu jeho svobodomyslnost, kulturnost a otevřenost.

Vždyť za Výmarské republiky zde tvořil například Bertold Brecht, z kabaretů se ozýval jazz nebo také Weillův Mackie Messer, vernisáže zajímavých výstav byly na denním pořádku, celý kulturní svět obdivoval německou kinematografii, krátce zde působila i výtvarná škola Bauhaus.

Ostatně, v Berlíně dosahovali nacisté nejhorších volebních výsledků z celého Německa. Předtím, než se Hitler stal v roce 1933 kancléřem, Hitler v Berlíně nikdy nebydlel. Když metropoli navštívil, vždy se ubytoval v hotelu Kaiserhof.

Naopak, v konzervativním Bavorsku se Hitler cítí jako doma. Dlouhá léta žil v Mnichově, kde se také v roce 1923 poprvé pokusil o státní převrat. Sjezdy nacistů probíhaly v rovněž bavorském Norimberku.

A v bavorských Alpách v oblasti Obersalzberg vzniklo dokonce vůdcovo osobní ochranné území, jehož centrem byla usedlost Berghof.

Usedlost Berghof obklopenou malebným alpským panoramatem Hitler zakoupil v červnu 1933. Jeho tajemník Martin Borman stavbu postupem času nechá obklopit komplexem silnic, plotů z ostnatého drátu, domů pro služebnictvo, garážemi a jinými objekty.

„Tady a sám mohu dýchat, přemýšlet a žít. Vzpomínám, co bylo, a co ještě musím udělat,“ vypráví Hitler novinářům v roce 1936.

To už je v době, kdy Berghof prošel nákladnou přestavbou. Hitler, který toužil být mimo jiné architektem a sám se považoval za umělce, nastiňuje koncepci, která se stane základem rekonstrukce.

Interiéru stavby dominuje velký sál s těžkým nábytkem, kde hlavní roli hraje masivní červený krb. Zde se promítají filmy či pořádají soukromé klavírní koncerty, jejichž obsahem jsou především skladby Richarda Wagnera.

Návštěvníky ale zajímá především velké okno s výhledem na Alpy. Na Berghofu nescházejí ani Hitlerovy soukromé místnosti, včetně studovny a ložnice, které jsou propojeny s částí budovy, kde odpočívá führerova milenka Eva Braunová.

A jak vypadá každodenní život na Obersalzbergu? Lidé, kteří vyhledávají vzrušení, by se zde koušou nudou. Hitler se málokdy ve společnosti objeví před obědem.

Po jídle führer zve hosty do čajového pokoje, kde společnost pod jeho taktovkou obdivuje alpské výhledy. Poté se pustí do svých nekonečných monologů, během kterých lidé kolem usínají a leckdy spánek přemáhá i samotného Hitlera. Kolem osmé následuje večeře a po ní promítání stokrát omletých filmů.

Občas Hitler se svou suitou vyráží do zhruba dva kilometry vzdálené cukrárny. Zde si říšský kancléř dopřeje koláče a poté zde usne. Společnost zatím kolem něj tiše sedí. Když se probere, nasedne do připravené limuzíny a nechá se odvézt zpět na Berghof. Ostatní se musejí vrátit po svých.

Berghof ovšem není jen místem Hitlerovy relaxace, odehrává se zde i vysoká politika.

S bývalým britským ministerským předsedou Lloydem Georgem ještě Hitler v roce 1936 hovoří v přátelském tónu, stejně tak jako o rok později s britským diplomatem lordem Halifaxem, který si z počátku plete Hitlera s lokajem a nutí mu do ruky svůj klobouk.

To v únoru 1938 už na rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga řve a vyhrožuje mu obsazením země, což se později skutečně stane.

Ještě v témže roce zde Hitler jedná o osudu českého pohraničí s britským premiérem Nevillem Chamberlainem. Hostí zde i svého italského spojence Benita Mussoliniho.

V roce 1944 se Berghof na půl roku proměňuje v hlavní stan armády. 14. července nyní už rozsáhlý komplex staveb Hitler opouští a nikdy se do něj již nevrátí.

Na konci války Berghof zapalují ustupující jednotky SS a zkázu místa dokoná rabující místní obyvatelstvo. Zbylé ruiny jsou pak v roce 1952 vyhozeny do povětří a na jejich místě v roce 1999 vyroste Dokumentační centrum Berchtesgaden.

Více o místech, ve kterých většinu svého života Adolf Hitler trávil, se dočtete v nejbližším vydání časopisu Akta History revue.