Seznam kosmických velmocí má již nějakou dobu čtyři základní položky: Evropu, USA, Čína a Rusko. Jenže ta posledně jmenovaná má již nějakou dobu se svým vesmírným programem nemalé starosti.

„Rusko by mělo usilovat o vybudování velké základny na Měsíci, díky níž by mohlo získat náskok před svými kosmickými konkurenty.

Je to prestižní politický úkol,“ prohlásil v roce 2012 ruský vicepremiér odpovědný za kosmický výzkum Dmitrij Rogozin s tím, že lunární báze by mohla stát v polovině dvacátých let.

Ruská oficiální místa dokonce hovořila i o letu k Marsu a o dalších ambiciózních projektech. Po čtyřech letech lze konstatovat, že všechny tyto velkolepé plány byly uloženy k ledu.

Kosmický výzkum byl výkladní skříní sovětského režimu. V roce 1957 Sověti jako první vyslali do kosmu družici, o rok později pak psa Lajku. V roce 1961 obkroužil Zemi v kabině kosmické lodi Vostok 1 Jurij Gagarin.

Tím ovšem výčet sovětských úspěchů nekončil. Primát drží i ve vyslání vícečlenné posádky do kosmu nebo ve výstupu člověka do volného prostoru.

I první žena, která se podívala do vesmíru, měla sovětské občanství. Sovětská mašina sice měla ostrý start, postupem času však v prestižním souboji začala ztrácet dech. Těžko stravitelným soustem pro ni byla porážka v závodě o Měsíc.

Místo rudé vlajky se srpem a kladivem na zemském souputníkovi zavlál prapor s hvězdy a pruhy.

Technologické zaostávání, které se projevovalo zvláště v kybernetice, která byla v době Stalinovy hrůzovlády označena za buržoazní pavědu, se muselo někde promítnout.

To však neznamená, že by si Sovětský svaz a po jeho rozpadu Rusko neudrželo status kosmické velmoci. Bez raket Sojuz či kosmické stanice Mir si dějiny kosmonautiky nelze představit.

Právě na rakety Sojuz spoléhá mezinárodní kosmická stanice ISS. Avšak rozdíl mezi Ruskem a jeho občasným spolupracovníkem avšak častějším konkurentem USA se stále více prohluboval. Od roku 2012 Rusko s ocelovou pravidelností každý rok zaznamenalo nejméně jednu ztrátu rakety či družice.

Začaly selhávat jinak do té doby velmi spolehlivé nosné rakety Proton. V dubnu 2015 postihla ruský kosmický program ztráta lodi Progress, která mířila k mezinárodní kosmické stanici ISS. Stroj za 30 milionů dolarů tehdy shořel nad Tichým oceánem.

O měsíc později se nad Sibiří zřítila další raketa. Do těchto problémů vstupuje i všudypřítomná korupce, která v Rusku dosahuje nebývalých rozměrů. Ta se projevila zejména na stavbě nového kosmodromu Vostočnyj.

Z financí na něj vyčleněných mizely miliony rublů a stavba nabrala nemalé zpoždění. Podle informací z ruských justičních kruhů budou soudy v souvislosti se stavbou kosmodromu projednávat nejméně dvacet trestních kauz. Kosmodrom by snad měl být zprovozněn letos.

Při hledání příčin problémů v ruském kosmickém programu je však třeba jít více do hloubky. Především se z něj vytratila prestiž, jakou měl v dobách Sovětského svazu. Současným inženýrům a technologům se otevírají lukrativnější možnosti, jak prodat svou práci.

Rusy obecně trápí nedostatek zkušených a odborně zdatných pracovníků.

Z kosmického programu dobrovolně odcházejí i někteří zkušení kosmonauti, například Jurij Lončakov, který ve vesmíru strávil 200 dní. Rusku se navíc nedostává peněz, zejména kvůli propadu cen ropy a také kvůli sankcím uvaleným na Moskvu po její okupaci Krymu.

Rovněž propad rublu vůči západním měnám je velmi citelný. Pro Rusy je to o to nepříjemnější, že tři čtvrtiny komponentů pro kosmický průmysl musí nakupovat v zahraničí.

Ruské ministerstvo financí již připustilo, že koncem letošního roku by rezervní fondy zřízené v lepších časech mohly být zcela vyčerpány. Jednou z oblastí, kde se šetří, je i kosmonautika.

Podle dosavadních plánů měl kosmický program dostat ze státní pokladny během příštích deseti let částku dvou bilionů rublů (téměř 720 miliard Kč). Nyní je jasné, že se tato částka sníží přinejmenším o třetinu.

Počátkem loňského roku se také výrazně snížil rozpočet na vývoj nové supertěžké nosné rakety.

Nakonec i vicepremiér Rogozin zařadil zpátečku a koncem loňského roku prohlásil, že vesmírné ambice Ruska jsou zbytečně přehnané, zejména pak ty, které se týkají Měsíce.

„Nikdo si nedovede představit, jak by se v těchto podmínkách realizoval tak nákladný projekt, jako je dopravení lidské posádky na Měsíc.

Ať to označíme za zrušení nebo odklad, je jasné, že dobytí Měsíce se nekoná,“ napsal deník Izvestija. Problémy v ruském kosmickém programu nakonec odnesla i samotná agentura Roskosmos.

Její zrušení a nahrazení novou organizací nařídil svým výnosem ruský prezident Vladimir Putin. Zda se tímto krokem odstraní korupce a také přebujelá byrokracie, ukáže teprve budoucnost. Zatím Rusové shánějí peníze kde se dá.

Kromě toho, že jim Američané a Evropané platí za starty Sojuzů k ISS, rozjíždějí i nový program vesmírné turistiky.

Projekt nese název KosmoKurs a první výpravy do výše 200 kilometrů, kde zájemce, který zaplatí řvrt milionu dolarů, stráví pět minut, má nabízet v roce 2020. Každopádně, meziplanetární výzkum východní mocnosti ustrnul na mrtvém bodě.

Od chvíle, kdy sonda Fobos-Grunt v lednu 2012 místo nabrání kursu k Marsu shořela v zemské atmosféře, Rusko podobnou misi neuskutečnilo. Výjimku tvoří projekt ExoMars startující letos, kde ovšem vůdčí roli hraje Evropská kosmická agentura.