„Na rozkaz prezidenta republiky oznamujeme, že dnes 15. března od šesté hodiny obsazuje německé vojsko Čechy a Moravu,“ zní už od časného rána roku 1939 éterem z pražského rozhlasu. Armáda dostává zákaz klást jakýkoli odpor.

Takový rozkaz se ale vůbec nelíbí Josefu Mašínovi, který by s okupanty nejraději zatočil.

Není to pro Josefa Mašína (1896–1942), problém, má už toho hodně za sebou. Jako zajatec na ruské frontě se za 1. světové války v roce 1916 přihlásí do nově vznikajících československých legií.

Chce bojovat za svoji skutečnou vlast, ne za Rakousko-Uhersko. Účastní se významných bitev u Zborova a Bachmače, je zraněn a vyznamenám.

Po vzniku Československa zůstává věrný armádě a slouží u dělostřeleckých pluků. Jenže v roce 1939 se mu loajalita k vlasti vymstí. Za neuposlechnutí rozkazu neklást odpor okupantům je suspendován ze své vojenské hodnosti a obviněn ze vzpoury.

S novou situací se ale Mašín okamžitě vypořádá. Odchází do ilegality a podílí se na vzniku odbojové organizace Obrana národa.

Na schůzkách v pražských konspiračních bytech a sklepích se setkává se štábním kapitánem Václavem Morávkem (1904–1942) a Josefem Balabánem (1894–1941). Padnou si do oka.

Rodí se trojice budoucích hrdinů, která si na návrh nábožensky orientovaného Morávka, který „věří v Boha a ve své dvě pistole“ dá název „Tři králové“.

Humorem provokují gestapo

Nutně potřebují zbraně a Mašínovi se podaří husarský kousek. Přepadne německý náklaďák a zajede s ním rovnou do zbrojního skladu v Ruzyni. Na falešné doklady zde nafasuje velké množství zbraní a trhavin. „Jak jsi to zvládl?“ diví se jeho dva druzi.

„Sám Němec mi pomáhal nakládat,“ chlubí se smějící se Mašín. Podobných akcí se podaří zorganizovat více. Už na konci léta 1939 odjíždí trojice do Jugoslávie.

Mašín zde má příbuzné, mezi které patřila i zavražděná srbská královna Draga Mašínová Obrenovićová (1864–1903). Navazují zde kontakty pro špionážní síť.

Po návratu zpátky domů si dopřejí i provokace na účet velitele pražského gestapa Oskara Fleischera, kterému píší dopis se slovy „Zanech týrání českých lidí, nebo Tě to přijde draho. Víme o Tobě a pomstě neujdeš!

Na to nezapomeň!“ List končí podpisem B+M+M, iniciálami Tří králů. Humor je neopouští.

Krutě doplatí na zrádce

Fleischer ale smysl pro legraci nemá. Vypisuje na jejich dopadení vysokou odměnu. Tři králové přesto řádí dál. Na pobočky pražského gestapa doručují bombové nálože. Bohužel ale nakonec doplatí na typického českého zrádce.

Jejich důvěru si získá i jistý Antonín Nerad, bývalý legionář. Nikdo z nich netuší, co je ve skutečnosti zač.

Nerad je na výplatní listině gestapa, kterému naservíruje gestapu nejprve Balabána na schůzce s jednou ze spojek v dubnu 1941. 13. května potom přijde na řadu i Mašín s Morávkem.

Oba muži v jednom domě v pražských Nuslích právě odesílají do éteru depeši do Londýna, když gestapo rozrazí dveře bytu. Morávek uprchne po hromosvodu, Mašín je při přestřelce zraněn a gestapáci ho odvezou do vězeňského lazaretu.

Pomsta za atentát na protektora

Ani teď ale svůj boj nevzdává. S gestapáky se pere, ani nelidské mučení ho nepřinutí cokoli prozradit na své druhy z odboje. Přitom na něm zkoušejí různé metody, včetně hladovění, podávání drog nebo mučení elektřinou.

Kapitán Morávek se mu snaží zvenku pomoci, ale britská strana nevyslyší jeho snahu vyměnit dva zajaté německé důstojníky za uvězněného Mašína s Balabánem.

Mašín se pokouší o sebevraždu, nakonec je po krutém mučení 30. června 1942 popraven na kobyliské střelnici. Navzdory poutům se před popravou postaví do pozoru a umírá se slovy „Ať žije československá republika!“ na rtech.

Jeho smrt je jednou z mnoha forem pomsty gestapa za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha (1904-1942), který umírá 4. června 1942.