Proč někdo sfoukne sto svíček na narozeninovém dortu a stále si užívá života, zatímco jiný se potýká se zdravotními problémy o desítky let dříve? Tajemství dlouhověkosti fascinuje vědce už celé generace.

Geny sice hrají důležitou roli, stále více výzkumů ale ukazuje, že recept na mimořádně dlouhý život se skrývá především v každodenních návycích, prostředí i psychické pohodě.

Dlouhověkost není výsadou několika šťastlivců, kteří zdědí „správné geny“. Vědci dnes odhadují, že genetická výbava ovlivňuje délku života zhruba z 20 až 30 procent, zatímco zbytek připadá na životní styl a okolní prostředí.

Právě proto se výzkumníci zaměřují na lidi, kteří se dožívají sta i více let. Gerontologové nacházejí mezi stoletými lidmi překvapivě mnoho společných znaků. Nejde o zázračné diety ani drahé doplňky stravy.

Mnozí se celý život přirozeně pohybují, jedí střídmě, udržují si silné rodinné vazby a dokážou zvládat stres.

Americký lékař Thomas Perls, který vede dlouholetý výzkum stoletých obyvatel, upozorňuje, že vysokého věku lze dosáhnout i přes některé zdravotní potíže, pokud organismus stárne pomaleji než obvykle.

Podle něj představují století lidé jedinečnou příležitost pochopit, jak lidské tělo odolává nemocem, které běžně přicházejí s věkem.

Tajemství modrých zón

Velkou pozornost přitahují také takzvané modré zóny, oblasti světa, kde žije mimořádně vysoký počet stoletých obyvatel. Patří mezi ně japonská Okinawa, italská Sardinie, řecký ostrov Ikaria, kostarický poloostrov Nicoya nebo kalifornská komunita Loma Linda.

Publicista Dan Buettner, který tyto regiony zkoumá společně s vědci už řadu let, upozorňuje, že jejich obyvatelé se téměř nikdy nesnaží žít zdravě za každou cenu.

Pohyb je přirozenou součástí každého dne, většina jídel obsahuje převážně rostlinné potraviny, luštěniny a celozrnné výrobky. Lidé jedí pomalu a přestávají ještě dříve, než se cítí zcela sytí.

Neméně důležité jsou pevné mezilidské vztahy, pravidelný odpočinek a pocit, že jejich život má smysl. Psychologové upozorňují, že právě osamělost představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů předčasného úmrtí.

Průnik do biologie stárnutí

V posledních letech se vědci snaží proniknout ještě hlouběji do samotné biologie stárnutí. Zkoumají telomery, ochranné konce chromozomů, které se během života postupně zkracují, i procesy označované jako buněčné stárnutí.

Australská bioložka Elizabeth Blackburnová, nositelka Nobelovy ceny, upozorňuje, že délku telomer může ovlivňovat chronický stres, kvalita spánku i pravidelný pohyb.

Americký genetik David Sinclair z Harvardovy univerzity zase tvrdí, že stárnutí není nevyhnutelný osud, ale biologický proces, který bude možné alespoň částečně zpomalit.

Přesto většina odborníků varuje před představou, že se brzy objeví pilulka na nesmrtelnost. Nejlepší recept na dlouhý život zůstává překvapivě prostý:

pestrá strava, každodenní pohyb, dostatek spánku, aktivní mysl, blízcí lidé a schopnost radovat se z obyčejných věcí. Zdá se, že tajemství stoletých neleží v laboratořích ani v exotických elixírech, ale především v životě, který je dlouhodobě v rovnováze.