„Chtěl bych ukázat těm, kteří nám upírají vlastenectví, že umíme umřít za své přesvědčení. Co záleží na smrti, když člověk umírá za to, co miluje, za rodnou zemi a milované bytosti?“ píše José Rizal ve dvou dopisech krátce před tím, než nad ním jeho kati vykonají rozsudek smrti. Jeden bude doručen jeho rodičům, druhý příteli Ferdinandu Blumentrittovi do Čech…
José Rizal (1861–1896), sedmé dítě farmářů hospodařících v městečku Calamba ve filipínské provincii Laguna, se v roce 1878 zapisuje na Univerzitu svatého Tomáše v Manile na studia medicíny.
„Dominikánští profesoři diskriminují filipínské studenty,“ stěžuje si brzy a školu opouští. Bez vědomí rodiny v květnu 1882 odplouvá do Evropy, kde si s ohledem na svoji slepou matku vybere na madridské univerzitě studium oční chirurgie. Aby se nenudil, zapíše se ještě na přednášky z filozofie a literatury.
Zvládne deset jazyků
V červnu 1884 získává lékařský diplom, rok poté i titul z filozofie a literatury. Za studiem očního lékařství pak zamíří ještě do Paříže a německého Heidelbergu, kde načerpá praktické zkušenosti a složí svůj druhý doktorát. Kromě toho ovládne více než deset jazyků, od latiny až po hebrejštinu. Pouští se dokonce i do psaní románu Noli me tangere (Nedotýkej se mne), který v roce 1887 vydává vlastním nákladem. Otevřeně v knize popisuje bídné poměry na Filipínách, které se v té době nacházejí pod španělskou nadvládou.
„Misionářské řády ovládají obyvatelstvo,“ netají se ostrou kritikou.
Cejch radikála
Autorství románu čerstvého spisovatele okamžitě zařadí na seznam nepřátel španělské koloniální vlády. Sotva se po příjezdu na Filipíny José přivítá s rodinou, už dostává předvolání od generálního guvernéra.
„Měl byste co nejdříve opustit ostrovy,“ naznačí mu úředníci. Rizal místo toho neúnavně kritizuje koloniální systém. Žádá svobodu shromažďování a projevu. „Všichni Filipínci by si před zákonem měli být rovni,“ hlásá. Chce, aby se Filipíny staly španělskou provincií se zastoupením v zákonodárství.
„Vyměňte zkorumpované španělské kněze za filipínské,“ požaduje. Dostane kvůli tomu cejch radikála.
Čtyři roky vyhnanství
Znovu proto zmizí do Evropy, kde v roce 1891 dokončí druhý román El Filibusterismo (Podvratnictví), ve kterém popisuje pokus o revoluci na Filipínách. Odjíždí do Hongkongu, kde si otevírá oční ordinaci. Táhne ho to ale znovu na Filipíny. Roku 1892 zde zakládá politické hnutí La Liga Filipina. Okamžitě je zatčen.
„La Liga nevybízí lidi k povstání, ale podporuje obchod a průmysl,“ brání se před soudem. Koloniální vláda mu nevěří ani slovo, a posílá ho do vyhnanství na ostrov Mindanao, kde ve městě Dapitan Rizal učí ve škole. Setkává se tu s Josephinou Brackenovou (1876–1902), dívkou irského původu. Zamiluje se, jenže kvůli Josého politické činnosti pár nedostane povolení k sňatku.
Soud bez důkazů
Rizal se roku 1896 přihlásí jako dobrovolný lékař do španělských jednotek, které mají odplout na Kubu. Zatímco se chystá na cestu, na Filipínách vypuká revoluce. Rizal je opět zatčen a putuje k manilskému soudu, kde údajného nepřítele státu obviní ze spiknutí a vzpoury. Nemají proti němu ovšem žádné důkazy. José totiž o odtržení Filipín od Španělska neusiluje a s povstaleckým nacionalistickým hnutím Katipunan Andrése Bonifacia (1863–1897), který rebelii rozpoutal, nemá nic společného.
Jeho násilnické metody naopak odsuzuje. Přesto Rizala odsoudí k trestu smrti. Popraví ho 30. prosince 1896 o sedmé hodině ráno. Krátce předtím mu dovolí, aby si vzal za ženu svoji lásku Josephine.
