Žijí mezi mexickými gangstery, kterým v žilách koluje touha loupit i zabíjet. V malých mexických uličkách se mnozí bojí o holý život, a útěchu hledají u dámy, která si s živými stejně moc netyká. Má propadlé oči, kostnaté ruce a otrhané šaty. A říká si svatá smrt.

Zdálky připomíná panenku Marii nebo trochu ztrhanější nevěstu. Při bližším pohledu ale na své „ovečky“ upře dva prázdné oční důlky a odkryje strašidelný úsměv. Sídlí v doupěti všech doupat, mexické čtvrti Tepito, kde většina obchodů balancuje na šikmé ploše. I přesto v sobě místní mají náboženské jádro a Černou slečnu, Paní stínů nebo Hubenou zahrnují světskými dary. Třeba takový marihuanový odér? Ten ji potěší víc než spolehlivě.

Je nevinná a nesoudí

Její věrní se k ní obracejí s prosbou o šťastnější život, kdo má zrovna temnější choutky, může si troufnout požádat ji o seslání neštěstí či smrti. Podle většiny Mexičanů je Smrt jediná spravedlivá, protože číhá na každého z nás. Nikoho nesoudí pro barvu kůže nebo víru. Za odměnu si ale žádá nějakou pořádnou světskou „nálož“, například drahé šaty, alkohol nebo sladkosti. Členové kartelů občas neváhají věnovat uříznutou hlavu nebo rovnou celé lidské tělo. Běda když se někdo odvděčit zapomene!

„Musíte plnit své sliby. Pokud je neplníte, potrestá vás. Těžko se vám bude hledat práce, nebudete mít prachy, onemocníte, prostě tyhle věci,“ prohlašuje jedna z věřících.

Ze skříně na výsluní

I když má uctívání Černé slečny pravděpodobně mnohem hlubší kořeny, do popředí se dostává s příchodem nového milénia. Stačí, aby se obyvatelé mexického státu Hidalgo, ležícího severně od hlavního města, začali ve větší míře obávat o svůj život. Kvůli neustálým drogovým válkám hledají klid a spásu právě u Smrti. Do roku 2001 si však musí tvořit svatyně jen doma ve skříních.

Tabu nakonec zboří na Svátek mrtvých v listopadu Enriqueta Romero, když v Tepitu odhalí svůj oltář. U nohou jí od té chvíle leží celá Latinská Amerika, následovaná Austrálií, Japonskem nebo Filipínami. Největší svatyni, vysokou 2 metry, je možné najít v Mexiku, ve městě Tultitlán.

Hubená, vládkyně Mexika

V průběhu let se sošky dostávají z domácností nejen do ulic, ale i výloh a dokonce na benzinové pumpy. Tradiční oltář má přitom ve svém středu samu Hubenou v barevných šatech, jejich barva se pak mění podle druhu modlitby. Zatímco bílá znamená očistu, zlatá moc a peníze. Do zelené ji zahalují ti, kteří bojují se zákonem. V roce 2014 se k Santa Muerte hlásí na 10–14 milionů lidí a jejich počet roste.

„Neexistuje žádné nové náboženské hnutí, které by se rozrůstalo rychleji,“ prohlašuje Andrew Chesnut, který stvoří první anglickou knihu Devoted to Death (2011), zabývající se Santa Muerte. Jen v roce 2006 vyhasne v Mexiku na 80 000 životů, přičemž mnohdy jde o „vedlejší“ škody vlekoucích se drogových válek.

Ježíš vs. Smrt

S mexickou vírou ale ostře nesouhlasí papež František (*1936). Když roku 2016 zavítá do Mexika, je rozrůstajícím se kultem upřímně zděšený. Nechá se dokonce slyšet, že o ty „kteří se nechávají unést iluzemi a oslavují hrůzné symboly, jež propagují smrt,“ má upřímný strach.

Už o tři roky dříve jej ale předběhne kardinál Gianfranco Ravasi (*1942), který veškeré stoupence označí za rouhače, Smrt za symbol a ztělesnění ďábla. Přitom stoupenci Santa Muerte obě víry praktikují dohromady a příliš se tím nevzrušují. Některé rituály jsou si dokonce podobné. Drogové kartely proti nevraživosti ze strany Vatikánu ostře bojují, mnohdy neváhají i požadovat zničení celé církve.