O pilotovaném letu k Marsu se v odborných i laických kruzích hovoří poměrně dlouho. Mise, která zabere tři roky, je však nesmírně komplikovaná a možná vzhledem k podmínkám ve vesmíru i neuskutečnitelná.

Přesto Národní úřad pro letectví a vesmír mimo řeší její detaily. Třeba i to, co astronautům při jejich náročné misi zaplní žaludky.

Takové vozítko Curiosity brázdící povrch Marsu od začátku letošního srpna to má jednoduché. O potravu se starat nemusí, dostatečný přísun energie mu zajišťuje radioizotopový termoelektrický generátor.

To je sice šikovný aparát, úspěšně jej využívaly i americké sondy Viking, ale člověk by měl svou energii získávat přece jen trochu jinak než z rozpadlých radioaktivních prvků. Ke slovu se tedy dostávají kuchaři, ale i vědci a jejich nekonečná fantazie.

V kosmické lodi, která poveze lidskou posádku na Mars, nebude příliš volného místa, tudíž i kuchyně musí být skromná. Přesto poblíž kuchyňských zařízení astronauti stráví spoustu času. Vždyť cesta tam zabere nejméně půl roku, stejně tak i cesta zpět.

Navíc pobyt na Marsu nebude několikahodinový, jako tomu bylo v případě expedic na Měsíc, ale astronauti zde stráví více než rok.

V kosmických měřítcích je Mars sice náš velmi blízký soused, pro člověka je to však stejně pořádný kus cesty. Pro plánovače vesmírných misí to znamená, že si veškeré potraviny poveze posádka s sebou.

Princip dovozu zásob ze Země, používaný u mezinárodní stanice ISS, je v tomto případě nerealizovatelný.

Jídlo pro osazenstvo ISS je předem připravené a sublimačně sušené. Důležitá je zde trvanlivost. Potraviny pro ISS by měly vydržet přinejmenším 2 roky. Stav beztíže ovšem ovlivňuje chuť i vůni potravin.

Astronauti si pak stěžují, že jejich večeře jsou mdlé a chuťové pohárky vůbec nic necítí.

Vaření přímo na Marsu bude poněkud obtížné. Atmosférický tlak je zde podstatně nižší než na zemi a voda v kapalném stavu zde prakticky nemůže existovat. Řešením tak mohou být přetlakové komory či Papinovy hrnce. V nich by se mohla ohřát voda alespoň na čaj.

Vědecký tým NASA, který vede badatelka Maya Cooperová, přemýšlí i o tom, že by si astronauti na Marsu postavili malý skleník, kde by pěstovali zeleninu a ovoce. Zde se hovoří především o mrkvi či paprice.

„Všechny rostliny ve skleníku by byly pěstovány hydroponicky, tedy v živném roztoku, kdy není potřeba půda,“ uvedla Cooperová s tím, že právě výsledky pěstitelské práce by byly důležitou součástí jídelníčku astronautů.

A co tedy odvážlivci, kteří se vydají na Mars, budou jíst? Tým doktorky Cooperové již dává dohromady recepty. Zatím jich je asi sto a ocenili by je vegetariáni, protože jejich společným jmenovatelem je naprostá absence masa a mléka. Vzhledem k délce mise by se totiž živočišné produkty snadno zkazily.

Zdrojem bílkovin pro astronauty mají být tofu, ořechy nebo pizza, která místo sýra obsahuje mrkev, červené papriky, houby, šalotku, arašídy a poněkud ostřejší omáčku.

Podle Cooperové je dokonce možné, že NASA dokonce vyčlení jednoho člena posádky, který by se staral o jídlo a pomáhal s výzkumem potravinové udržitelnosti na Marsu.

Jak dlouho se bude jídelníček připravovat, to není schopná říct ani samotná Cooperová. Experti proto chystají i alternativní předpřipravené menu podobné tomu, jaké mají posádky na ISS.

Takové pokrmy pro cestu na Mars by však musely mít nejméně pětiletou trvanlivost. Celý výzkum je poměrně i finančně náročný, vývoj marťanského menu „sežere“ ročně 1 000 000 dolarů.

Což ovšem při rozpočtu NASA, který se pohybuje v řádech miliard, není zase až tolik…