Život malého chlapce, jehož celé jméno zní Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech (1904–1989), bude poznamenán bizarností již od chvíle jeho zrození…
Na svět přijde poblíž francouzských hranic v katalánském městě Figueres, což znamená fíkovník. Jeho otcem je středostavovský právník a notář Salvador Luca Rafael Aniceto Dalí Cusí (1872–1950). A Salvador se jmenoval i starší bratr právě narozeného miminka.
Ten bohužel umírá na gastroenteritidu pouhých devět měsíců před tím, než se budoucí malíř narodí. To vede rodiče k jedinému závěru: Toto není náhoda! Druhý synek je reinkarnací toho prvního! Tento podivný poznatek mu ostatně neopomenou pravidelně připomínat.
Nakonec tomu hoch sám uvěří. „Byl pravděpodobně první verzí mě samého,“ uvažuje později o bratrovi.
Proč není fotbalistou?
Chlapci nelze upřít výtvarný talent. V osmi letech mu rodiče zařídí podkrovní atelier. A v rodině nakonec budou přeci jen dvě děti: Tři roky po něm se narodí Ana María. Jednou se mu stane vděčným objektem: Mezi lety 1923 až 1926 ji namaluje hned 12krát.
Koníčkem mladičkého Salvadora je fotbal. Do míče kope se svými dvěma nejlepšími kamarády. Jejich jména budou skalní fotbaloví fanoušci možná znát:
proslulá esa FC Barcelona Emili Sagi-Barba (1900–1951) a Josep Samitier (1902–1972), který poté hraje i třeba za Real Madrid.
Nekompetentní učitelé
Píše se rok 1922. Irsko vyhlašuje nezávislost na Spojeném království a vzniká Sovětský svaz. A Salvador má důvod k oslavě. Právě ho přijali na Akademii výtvarných umění v Madridu! Kdo naopak nemá důvod k oslavě, je daná škola. Salvador bude na rok vyloučen.
Zač? Kritizuje vyučující. Nepoleví s tím ani po návratu. Odmítne zkoušky, a to pro to, že považuje zkoušející sbor za nekompetentní. Následný padák již bude definitivní.
