Počasí se během několika minut rapidně změní. Do cílové destinace dnes nedojdou, jenže jak přenocovat v krajině věčného sněhu? A právě zmrzlá voda pod jejich nohama jim poskytne úkryt a tolik kýžené bezpečí. Během pár hodin už se krčí pod sněhovou klenbou.
Jakmile napadne sníh, děti okamžitě letí ven, aby pod jejich rukama vznikl sněhulák. Když je materiálu dostatek, pustí se někteří do iglú, inuitského obydlí.
Lepší než zmrznout
Všichni ho dávají do souvislosti s Inuity, tedy národem, jež přežívá na severu Ameriky a Grónska, jenže tady přichází první zádrhel. Obyvatelé studených oblastí užívají slůvko iglú vlastně pro veškerá obydlí.
Vedle těch sněhových se jedná například o stany z kůže či prosté zemnice. Pravdou ale zůstává, že iglú využívají, pracují totiž s jednoduchým faktem. Zmrzlá voda funguje jako výborný izolant, obsahuje velké množství vzduchu, a tak účinně brání úniku tepla.
Rozdíly teplot mohou být propastné, protože zatímco venku úřaduje mráz hraničící s mínus čtyřiceti stupni, uvnitř iglú bychom naměřili kolem nuly. Pokud se uvnitř nachází více lidí, vydrží ledový příbytek až 15 stupňů. Na tričko to sice není, ale lepší než nic.
Inuité sníh dokonce uplatňují i na příbytky z velrybích kostí. Jednoduše je obalí sněhem.
Hacienda ze sněhu
Musí však najít kvalitní materiál, nejlépe nafoukaný a lehce zmrzlý sníh, který si vyřežou pilkou do bloků. Ty poté skládají do tvaru obráceného paraboloidu, což není náhoda, jelikož polokulovitá klenba rozkládá váhu a zvyšuje stabilitu vůči větru a vánici.
Myslí také na okno, protože pokud nechtějí žít v úplné tmě, vkládají do konstrukce ledový blok. Stavění není tak jednoduché, jak se zdá. Musí mít na paměti, že třeba vchod musí být dostatečně dlouhý a níž, než obytná část.
Studený vzduch totiž sestupuje níže a teplý posílá nahoru. Zdatní stavitelé umí dokonce udělat i stropní průduch, aby se zabránilo přílišné vlhkosti. Z hlediska konstrukce existuje několik typů iglú, liší se hlavně podle velikosti.
Některá se stavějí k dočasnému užívání, a to zejména během loveckých výprav. Větší exempláře dokážou pojmout i 20 lidí.
Atrakce pro turisty
Interiér opět obstará všudypřítomný sníh, přes něhož přehazují kožešiny. Ostatně zvířecí kůže slouží také jako dveře. Pokud chybí ledové okno, světlo zařídí malá kamenná lampa, jíž Inuité říkají qulliq. Ta funguje díky tuku z tuleňů.
Pomáhá místnost vytopit, zároveň sníh lehce rozehřeje, což ničemu neškodí, protože následně znovu zmrzne, a tak je konstrukce ještě pevnější. Při zapalování lampy ale nesmí zapomínat na větrání, aby nedošlo k udušení.
Iglú zároveň skýtá hned několik výhod, protože zkušený pracant ho dokáže postavit do dvou hodin, což se v mrazivém prostředí cení. Paradoxně Inuité iglú už skoro nepoužívají, raději volí výdobytky moderní doby.
A tak se vlastně sněhový příbytek stává pouze atrakcí pro turisty, učí se ho však stavět také vojáci během výcviků.
Epocha připomíná rekord:
Největší exemplář vyroste během ledna 2016 ve Švýcarsku. Vnitřní průměr činí 13 metrů a iglú realizuje stavební firma! Osmnácti lidem to trvá tři týdny, aby ne, když má na výšku 10,5 metru. Sněhový obr si vyslouží zápis do Guinessovy knihy rekordů.
