Zraněný voják hodí kostkou. Pak vezme do ruky figurku a táhne o několik políček dopředu. Když posune figurku na místo, vyhodí soupeřovu, která zde stála. Jeho kamarádovi se to moc nelíbí, ale taková už jsou pravidla hry. Alespoň, že mají čím si ukrátit volnou chvíli a zapomenout na bolest.
Hra „Člověče, nezlob se“, oblíbená mezi dětmi i dospělými, má prastarou historii. Její základ najdeme v dávné indické hře Pačísí, která se hraje už v 7. století n. l. Do Evropy doputuje dlouhou cestou přes Srí Lanku, Persii a následně Palestinu a Španělsko, ovšem příliš se zde neuchytí.
Pravidla se od dnešních moc neliší
Ani druhý pokus, při kterém hru přivezou v 19. století z Indie Angličané, kteří mají zemi pod koloniální správou, se nesetká s velkým úspěchem. Hra se dostane na trh roku 1896 pod názvem Ludo. Název pochází z latinského slova ludus, které znamená hru. Její pravidla už se příliš neliší od těch dnešních.
S výrobou začíná v malé dílně
Teprve do třetice všeho dobrého to vyjde. Německý obchodní Josef Friedrich Schmidt (1871–1948) hru připraví v letech 1907/1908 ve své malé dílně na mnichovské ulici Lilienstrasse. V roce 1914 zahájí její sériovou výrobu a uvede hru na trh pod dnešním názvem Mensch, ärgere dich nicht (Člověče, nezlob se). Ovšem objevuje se i název Eile mit Weile (Spěchej pomalu).
Prodává milion herních desek
Celkem 3000 kusů této nové hry posílá Schmidt během 1. světové války do vojenských lazaretů, aby se jejich obyvatelé měli čím bavit. Zranění vojáci mu zařídí tu nejlepší reklamu. Odreagují se a mohou na chvíli zapomenout na nepříjemné bolesti. Informace o novince se proto šíří od úst k ústům a do roku se podaří Schmidtovi prodat milion kusů hry.
