„Okamžitě musí tu větu ze svého projevu odstranit!“ rozčilují se nejvyšší představitelé amerického ministerstva zahraničí. V žaludku jim leží následující prohlášení:
„Za nic na světě nemohu pochopit, proč by chtěl někdo riskovat válku pro nějaké Československo.“ Jeho autorem je velvyslanec v Londýně Joseph Kennedy, otec budoucího amerického prezidenta a zarytý zastánce politiky smíru s Hitlerem.
„To má být vtip?!“ pozastavují se na sklonku roku 1937 v Bílém domě nad informací, že novým velvyslancem USA v Londýně se má stát schopný obchodník Joseph Kennedy (1888–1969).
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„Tato představa prezidenta Roosevelta natolik rozesmála, že málem spadl z invalidního vozíku, na který byl trvale upoután,“ uvádí současný britský autor James Pool. Přesto je dotyčný 17. ledna 1938 jmenován do funkce.
![Časy, kdy byl Joseph Kennedy nejmladším americkým prezidentem banky, jsou dávno pryč. V roce 1938 se vydává na dráhu diplomata s vlastní politickou koncepcí.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2-614-768x1072.jpg)
Brání vlastní syny
Od počátku jeho mise je zřejmé, že se v pohledu na dění v Evropě silně rozchází s oficiální americkou zahraniční politikou. Ne, diplomat Kennedy rozhodně není.
Je to byznysmen a burzovní makléř, který si dovede spočítat, na kolik by hrozící válečný konflikt mohl vyjít. Také je to otec čtyř synů, z nichž dva jsou již ve věku, kdy by mohli narukovat.
„Chtěl bych vám položit jednu otázku – víte o nějakém světovém sporu nebo problému, který by stál za to, aby za něj váš syn nebo syn kohokoli jiného položil život?“ prohlašuje v létě 1938 v jednom ze svých projevů v Anglii.
„Všechny kompromisy s Německem jsou nereálné,“ varuje ho tehdy člen britského parlamentu Winston Churchill (1874–1965).
Kennedy toho však nedbá a sbližuje se s premiérem Nevillem Chamberlainem (1869–1940), zastáncem politiky tzv. appeasementu, tedy ustupování agresivní straně, v tomto případě Adolfu Hitlerovi (1889–1945).
![Britský premiér Neville Chamberlain přijíždí do Mnichova – vybaven Kennedyho zprávou.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/3-597.jpg)
Přes prsty nedostane
Jakmile se zprávy o aktivitách Josepha Kennedyho dostanou do Washingtonu, prezident Roosevelt zuří. „Je nejvyšší čas, aby mu dal někdo přes prsty, a to pořádně!“ pronáší na adresu velvyslance.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Nic takového se ovšem nestane, a tak Kennedy může svoji vlastní politiku na britských ostrovech provozovat dál. Doba spěje k osudné mnichovské dohodě.
K jejímu podpisu ostatně sám Kennedy přispěje, když premiéra Chamberlaina na cestu do Německa na sklonku září 1938 vybaví zprávou o hrozbě, jakou představuje luftwaffe pro evropská města.
„Mnichovská dohoda by se měla stát jakýmsi vodítkem pro další kompromisy s Německem,“ nepřestává pak přilévat olej do ohně Kennedy.
![Velkou oporou je americkému velvyslanci v Londýně slavný letec Charles Lindbergh. I on sympatizuje s třetí říší.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/4-575-768x967.jpg)
Československý exilový ministr zahraničí Jan Masaryk (1886–1948) mu za to nemůže přijít na jméno. Rozhořčení z Kennedyho aktivit ovšem panuje i v jeho domovských Spojených státech.
Týden nato musí před znervóznělými lidmi vystoupit sám prezident Roosevelt a potvrdit, že se oficiální politika vůči Německu nijak nezměnila a USA budou nadále prosazovat izolaci Adolfa Hitlera.
![Prezident Roosevelt musí kvůli Kennedymu uklidňovat Američany.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/5-417-768x904.jpg)
Zarytý antisemita
Kennedy se zatím v Londýně setkává s německým velvyslancem Herbertem von Dirksenem (1882–1955).
„Pochází z Bostonu, kde za posledních 50 let nepřijali do žádného golfového klubu jediného Žida… Takový postoj je ve Spojených státech celkem běžný, ale všichni se snaží o tom příliš hlasitě nemluvit,“ posílá Dirksen zprávu o schůzce do Berlína.
Kennedy se projevuje také jako zarytý antisemita, směle by se mohl měřit s předními nacistickými ideology. Vypuknutí druhé světové války v září 1939 je ale pro něj těžkým políčkem. Diplomatickou misi v Londýně opouští o rok později. Nestojí o to, aby byl zabit v této, z jeho pohledu nesmyslné válce.