„Dědo, to ti fakt chutná?!“ ptá se dospívající vnuk starého muže, který na svém talíři právě pokryl maso vysokou vrstvou kečupu. Když dostane kladnou odpověď, jen nechápavě zakroutí hlavou. „Počkej, až budeš v mém věku,“ poznamená dědeček a ukrojí si pořádné sousto.

Základem naší lásky či nelásky k určitým chutím je vlastně lidská evoluce. Stačí se podívat na děti. Ty od narození preferují sladkou chuť pokrmů a u většiny z nich tato náklonnost přetrvává až do období dospívání.

Je to proto, že v té době se jejich růst začíná zpomalovat.

Sladká chuť pro život

Odborníci to vysvětlují tím, že sladká chuť slouží jako obecný znak vysoce kalorických potravin, které jsou klíčové pro růst, vývoj a přežití. Mnohé děti mají také zálibu v soli, což je důležitý minerál pro funkci mozku a svalů.

Zatímco sladká a slaná chuť signalizují užitečné atributy potravin, hořká je naopak signálem varovným. Látky s hořkou chutí vylučuje mnoho rostlin právě pro svou ochranu před škůdci a tak i děti si intuitivně uvědomují, že se jim do úst dostalo něco, co by jim mohlo uškodit.

Ve srovnání s dospělými lidmi reagují na „hořkost“ citlivěji. To vše působí jako ochranný systém, který zaručuje, že lidská mláďata do sebe dostanou dostatek výživných látek, zároveň se vyhnou toxinům a budoucnost našeho druhu tak není v ohrožení.

První dojmy

Tyto preference pak ovlivňují, jak děti reagují na zdravé, ale nahořklé potraviny, ke kterým patří například tmavě zelená zelenina. Kojencům tak chutná nasládlé mateřské mléko, zatímco u nich obvykle nebudí nadšení třeba tmavá paprika nebo špenátové pyré.

Ale není to jen evoluce, která má vliv na zvýhodňování některých chutí v dětství. Už plod v matčině děloze se učí „mít rád“ určité potraviny a nápoje, které ovlivňují chuť plodové vody a přinášejí tak informace o tom, na čem je bezpečné si pochutnat.

Náklonnost dětí k určitým jídlům lze ovlivnit

Totéž platí pro mateřské mléko, kterým je dítě krmeno po narození a které může chuťově ovlivnit matčina strava. Toho lze využít i k tomu, aby se děti později nevyhýbaly například právě zelenině. Kromě nepřetržitého procesu učení ve všech oblastech, tedy i stravovacích návycích, kdy nám během života zachutnají také další pokrmy, se mění chuť následkem stárnutí.

Naše chuťové pohárky se liší svou citlivostí na různé druhy chutí a mají schopnost rychlé obnovy, takže třeba i po spálení jazyka horkým nápojem se jejich činnost zakrátko vrátí do normálu.

Chutná to jako podrážka…

Stárnutí však tyto schopnosti negativně mění a zpomaluje se i rychlost regenerace. Kromě toho mohou chuť ovlivnit i některé druhy léků nebo určité nemoci. Podobně jako chuť slábne ve vyšším věku také čich, který se rovněž podílí na vnímání chuti.

To ale znají i mladší lidé, když mají pocit ucpaného nosu například kvůli rýmě. Chuť může do jisté míry ovlivnit také komunita mikrobů v ústní dutině, nazývaná orální mikrobiom. Na to, zda nám určité jídlo chutná, mají vliv rovněž fyzikální vlastnosti potravin, jako je jejich teplota nebo struktura a dokonce i předchozí zkušenosti s podobnou příchutí.

Stárnoucí gurmáni v tomto ohledu pro sebe nemohou mnoho udělat a proto často hledají způsob, jak ozvláštnit chuť pokrmů, například používáním výraznějšího koření nebo většího množství dochucovacích prostředků.

A třeba právě kečup nebo sójová omáčka mohou být jedním ze způsobů, jak si pokrm zase lépe vychutnat.