Takzvaná římská inkvizice existuje od roku 1542, kdy ji zakládá papež Pavel III. (1468–1549) pod názvem Svatá kongregace obecné inkvizice. Tvoří ji kardinálové, jejichž úkolem je starat se o správnost víry a zkoumat různé náboženské nauky považované za falešné.

Cílem je odhalit heretiky – kacíře vyznávající nesprávnou víru. Kromě toho také zúčastnění kardinálové sestavují seznam zakázaných knih, který průběžně doplňují. Postupem doby sice význam inkvizice klesá, ale stále existuje.

Císař tribunál zruší

Aktivně proti ní vystoupí francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821), který 4. prosince 1808 vydává dekret, v němž ruší tzv. „svatý“ tribunál soudící kacíře. Po císařově pádu ovšem dochází ve Francii k jejímu obnovení.

Ve Španělsku se inkvizice ruší nařízením vydaným 15. července 1834. Itálie následovala v dalším roce.

Zůstává dodnes

Ovšem papežská kurie tento orgán zachová – zreformuje ho a roku 1908 přejmenuje na Posvátnou kongregaci svatého řádu. Papež Pavel VI. (1897–1978) v roce 1965 změní její název na Kongregaci pro nauku víry.

Ta pod tímto označením existuje dodnes. Tvoří ji 25 kardinálů, arcibiskupů a biskupů. V současnosti se ovšem vyjadřuje hlavně k různým otázkám v teologických diskusích.