Skip to content

Freud vs. Jung: Je náboženství kolektivní neurózou, nebo klíčem k seberealizaci?

Na počátku bylo slovo. A už od počátků je toto svaté slovo předmětem sporů a tahanic. Nikdy v lidských dějinách nebylo vykonáno tolik dobra a zároveň prolito tolik krve jako ve jménu bohů. Náboženství existovalo bez výjimky ve všech lidských civilizacích…

 Bylo, je a bude

….a dnes je už záležitostí překonanou, říkáte? Ne tak docela. Snaha o racionalizaci světa se minula účinkem a náboženství dnes prožívá velký rozmach. Nabízí se otázka proč vlastně? Kde se bere tak mocná inklinace lidstva vztahovat všechny své naděje, strachy a víry k entitě, která se vymyká definici? K jejímu zodpovězení je třeba připravit se na pořádně hluboký ponor. Budeme pronikat do temných vod lidského nitra. Doslova. Průvodcem nám bude hlubinná psychologie.

U Sigmunda Freuda je vše záležitostí sexuálních pudů – i víra v Boha.

Po-pud-livý učitel

Sigmund Freud (1856–1939), první z dvou čelných představitelů oboru, vidí původ náboženství v jisté infantilitě člověka, jeho vytěsněné touze po otci – Bohu. Nebyl by to Freud, vynálezce oidipovského komplexu a pojmu libida pro psychologii, kdyby obojí nezakomponoval také do své teorie o náboženství. Tento přenesený Bůh ochraňuje, ale zároveň brání našim pudovým přáním. Tam, kde je iracionální strach z pocitu viny, je podle Freuda také živná půda pro víru všech druhů a vyznání. Ohledně náboženství samého si rozhodně nebere servítky – přirovnává ho k iluzi a kolektivní neuróze.

Zavržený žák

Jeho žák, Carl Gustav Jung (1875–1961), ale považuje názor svého učitele za příliš krátkozraký. Ačkoliv se s Freudem rozejde až kvůli jeho tendenci nadhodnocovat vliv sexuálních pudů v psychologii, má odlišný pohled také na původ víry v Boha. Podle Junga je sklon k náboženství neoddělitelným od samotné lidské podstaty, je hnacím motorem a zároveň lidskou přirozeností, pramenící z kolektivního nevědomí. Obraz Boha je aktivován záhy od narození prožitkem absolutní závislosti dítěte na matce. Od té doby má člověk nutkavou, byť podvědomou náboženskou potřebu a hledá cesty, jak jí vyhovět.

Carl Gustav Jung jde více do hloubky. Náboženství je podle něj od lidské podstaty neodlučitelné.

Diktátoři jsou boží

Tam, kde chybí náboženská výchova, nastupuje projekce do zástupných objektů. Vnitřní hlad po duchovnu pak může být nahrazen zbožšťováním idolů z televize, kultem mládí, diktátem konzumu či slepou vírou ve všemohoucnost vědy. Státní nebo myšlenkové systémy, které náboženskou stránku člověka potlačují, jsou pak podle Junga odsouzeny k tomu zažít ji v pozměněné formě. Komunismus a nacismus tak vidí jako dvě náboženské katastrofy 20. století.

Zbožštělý Hitler zalitý nebeským světlem coby spasitel svého lidu.
Foto: jeffcraw4d.files.wordpress.com, i.pinimg.com, nautis.com, heidelblog.net
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …