„Honem, zavolejte doktora,“ křičí vyděšeně sekretář Lidových novin Kuběna na telefonistu, když uvidí rozšiřující se krvavou skvrnu na košili svého redakčního kolegy. Společně s telefonistou ho položí na gauč a rychle shánějí sanitku.

Za chvilku přijede vůz a naloží těžce raněného spisovatele Rudolfa Těsnohlídka (1882 – 1928). „Nikdo už mi nepomůže, já jsem také Kaje (Těsnohlídkova první žena – pozn. red.) nepomohl.

Jen jsem ji hladil a utěšoval…“ blábolí z posledních sil při nakládání do sanitky. Vykrvácí po převozu do nemocnice.

Odpusťte mi, že ruším

Nebýt jedné smrti, mohl 12. leden 1928 v brněnské redakci Lidových novin proběhnout klidně. Redaktoři by se kolem poledne jako obvykle rozešli do okolních hospod se najíst a po návratu by pokračovali v práci. Jenže tentokrát jeden z nich zůstává na svém místě.

Pozorně se začte do korektury a na chvíli se zasní. Pak vytáhne pistoli zabalenou do kusu hadru. Položí ji na stůl a sáhne po papírové kartičce. Napíše na ni vzkaz: „Odpusťte, že jsem to udělal tady“.

Nechce totiž svým činem doma rušit svoji ženu Olgu (1893 – 1928). Přiloží si proto pistoli k srdci a zmáčkne spoušť.

Olga se po tragické zprávě o manželově smrti otráví plynem. Příčinou jeho přecitlivělosti, která skončila sebevraždou, se stal rodinný původ – je totiž synem rasa z Čáslavi.

Manželský trojúhelník

Ačkoli se mu daří prosadit se v literární společnosti, píše populární soudničky do Lidových novin a je autorem příběhu Lišky Bystroušky, depresivních myšlenek se nikdy nezbaví.

V literárním světě může být jeho dekadentní záliba ve smrti sice zajímavá, ale každý pro ni nemá pochopení.

Těsnohlídek se stává rodinným přítelem básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875 – 1947) a jeho druhé ženy Boženy Hodačové (1882 – 1967).

Když Kostku zatknou, dokonce pomáhá Boženě starat se o Kostkovo dítě. Zároveň ji ale přemlouvá, ať se k němu nastěhuje. Jakmile se Neumann vrátí z vězení, řeší manželský trojúhelník pohlavkem.

Jenže Těsnohlídek Hodačovou i potom, alespoň podle jejího svědectví, přemlouvá k sebevraždě. Tu Božena naštěstí odmítne.

Pocity méněcennosti léčí charitou

Trauma z dětství způsobuje, že se spisovatel cítí méněcenný. „Těsnohlídek trpěl vědomím, že přivolává smrt svých blízkých.

Tuto myšlenku zaháněl konáním dobra a pokorou, jdoucí na hranice mučednického sebeobětování,“ píše literární historik Radko Pytlík (*1928). Psychiatr Radkin Honzák (*1939) potvrzuje, že Těsnohlídek byl duševně nemocný:

„Za našich studií nám byl prezentován na psychiatrii jako typický psychastenik (člověk s pasivní, slabou osobností – pozn. red.) s depresivními sklony…“ Černé myšlenky zaháněl založením tradice strojení vánočního stromu republiky.

Statný smrk, u kterého se sbíralo na domov pro opuštěné děti, se na brněnském Náměstí svobody poprvé rozsvítil 13. prosince 1824.