Když přijde Marie Křižíková v Plánici u Klatov do jiného stavu, je jí 43 let. Tuší, že jiné dítě už mít nebude a syn František je pro ni vším. Jak se oba uživí?

V Plánici u Klatov, kde žijí, není pekař, proto jde každé ráno dvě hodiny do Klatov, kde nakoupí nůši rohlíků. Rozprodává je potom v Plánici.

Neví ale, čím by se její syn František Křižík (1847 – 1941) měl živit, proto se vydává do Vídně za svým bratrem Františkem Bohůnkem. „Pošli ho do škol,“ poradí jí bratr.

Celá rodina se kvůli tomu stěhuje do Klatov a pohodlnou chalupu střídá za malinký podnájem. Křižíkovi se ve škole líbí.

Provádí různé pokusy a nadchne se pro elektřinu, které se v Čechách předtím říkalo „mluno“, protože nikdo nevěděl, jestli je to energie, nebo nějaká tajemná vlastnost hmoty.

Později se dostává do Prahy a maminka o něho pořád pečuje. Dvakrát za měsíc jde pěšky z Klatov do Prahy a přinese mu jídlo a peníze. Křižík ale nemůže složit ani maturitu, nemá totiž peníze na poplatek.

Snaží se ale vydělat si doučováním v rodinách, kde tolik nešetří penězi. Díky tomu si může dovolit chodit do tanečních a právě tam potká svoji osudovou lásku.

Romeo a Julie ze mlýna

Pavlína Stulíková, dcera mlynáře z Dolů u Luže (okres Chrudim), výborně tančí a milostnému vztahu také pomůže náhoda. Jednoho dne stojí Pavlína na balkóně pražského mlýna „U Šíchů“ a František pluje dole na loďce.

Dívá se na svoji milou a zapomíná sledovat okolí. Vjede do proudu, narazí na pilot a spadne do vody. Ačkoli neumí plavat, zachrání se. Ve mlýně ho osuší tak dobře, že na svoji lásku nezapomene, musí ale počkat, než dodělá školu.

S čerstvým inženýrským diplomem přijde žádat o její ruku. Podaří se a praktická a energická Pavlína je pro něj to nejlepší, usměrňuje totiž jeho odvážné sny. Mají spolu celkem osm dětí, ale jenom tři se dožijí dospělosti: dcery Růžena a Anna a syn Jan.

Srážka vlaků se nekoná

Když skončí studium, získá zaměstnání u firmy Kaufmann, která vyrábí telegrafy. Moc dlouho tam ale nevydrží a v roce 1870 přijímá místo u železniční telegrafní služby.

Odchází nejdříve do Krnova, potom cestuje po habsburské monarchii do Brna i Vídně a všude opravuje signální zařízení a návěstidla. Je tak šikovný, že v roce 1878 sestrojí zařízení, které zabraňuje srážce vlaků.

S vynálezem slaví velký úspěch, je zaveden v celém Rakousko-Uhersku a dostane za něj 1000 zlatých.

Stejnosměrný nebo střídavý proud?

František se nadchne pro elektřinu a chce ji zavést v celé Praze, ovšem naráží na problémy. Jeho nabídky jsou odmítány. Nechce jenom elektrické osvětlení, ale také zbudování elektrárny.

Začíná spor, kde na jedné straně stojí profesor Domalíp a Ing. Emil Kolben (1862 – 1913), zakladatel továrny Českomoravská Kolben Daněk, zastánci střídavého proudu, na druhé vynálezce Křižík se stejnosměrným proudem. Výsledek?

Zakázku mu vyfoukne Kolben a Praha má svoji první elektrárnu v Holešovicích teprve 7. dubna 1900.